Studijní text

1. Zkontrolujte vakuum v aparatuře a při dosažení potřebného tlaku zprovozněte detektor atomů draslíku a pícku. Sledujte zbytkový proud detektoru a v případě potřeby vyčistěte povrch emisní elektrody doporučeným postupem.
2. Umístěte detektor do maxima nevychýleného svazku (poloha 7,70 indikátoru otáček, Ux=583mV) a sledujte nárůst intenzity svazku s teplotou (použitý rozsah nanoampérmetru je 0,1nA). Při dosažení signálu z detektoru cca 2V ohřev pícky zastavte (pro stabilizaci této teploty je nyní potřebné střídavé napětí kolem 6V, čerstvá náplň draslíku dává tento signál při cca 160^oC). Překontrolujte, že je napětí z detektoru alespoň a zvolte vhodný rozsah Kanálu 1 (výchozí je +/- 5V).
3. Pomocí programu Stern-Gerlach proměřte prostorový profil atomového svazku při nulovém magnetickém poli.
4. Tímtéž programem proměřte profily při magnetizačních proudech 250 mA (B=0,175T), 350 mA (B=0,265T), 500 mA (B=0,383T), 700 mA (B=0,530T) a 1000 mA (B=0,675T).
5. Naměřené hodnoty rozštěpení svazku vyneste do grafu závislosti ∂B/∂z na veličině q = 3u_e - C/u_e (podle vztahu (15) a obr. 8 studijního textu) a regresí určete hodnotu Bohrova magnetonu. Diskutujte přesnost metody a citlivost na vynechání některých hodnot.

Pro převod měřeného napětí Ux [V] na polohu detektoru X [mm] použijte lineární závislost X = 21,20 * Ux + 1,90.

Pro lepší orientaci v souborech je vhodné do jejich názvu zahrnout použitý magnetizační proud. Získaná data lze přehledně zobrazit programem Gnuplot, využijeme-li 3. a 4. sloupec datového souboru (příkaz using 3:4).