Základní fyzikální praktikum má při studiu fyziky na vysoké škole zásadní význam, protože propojuje teoretické poznatky s fyzikálním experimentem (reálným světem), který žádná přednáška nemůže plně nahradit. Představuje jeden z klíčových pilířů fyzikálního vzdělávání.

Cíle, které si fyzikální praktikum klade, jsou následující:

Fyzikální praktikum přímo navazuje na přednášky z fyziky a tvoří nedílnou součást výuky. Studenti mají možnost ověřit si teoretické zákony v praxi a zároveň vidět, jak se fyzikální jevy chovají mimo ideální modely. Učí se pracovat s reálnými daty, která jsou zatížena šumem, chybami a různými omezeními samotného experimentu.

V průběhu praktika se studenti seznamují s běžně používanými měřidly a měřicími přístroji a postupně získávají zkušenosti i s náročnějšími aparaturami. Experimentální práce zahrnuje obsluhu přístrojů. Často je též potřeba během experimentu upravovat samotnou aparaturu (například u optických experimentů). Nelze opomenout dodržování zásad bezpečnosti v laboratoři a také řešení problémů, které mohou během měření nastat.

Neoddělitelnou součástí každého experimentu je pečlivé zpracování naměřených dat a jejich publikace. Zde se spojí experiment s teorií (s teoretickým modelem). To zahrnuje tvorbu tabulek a grafů, výpočty nejistot měření a interpretaci výsledků. Studenti se v praktiku učí prováděné experimenty a jejich výsledky souhrnně a srozumitelně sepsat ve formě protokolů.