Profesor Bedřich Sedlák byl významnou osobností fyziky, průkopníkem radiofrekvenční spektroskopie a jaderných metod charakterizace pevných látek. Vědecká a pedagogická činnost profesora Sedláka je bytostně svázána s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy (MFF UK), kde vystudoval, obhájil kandidátskou i doktorskou práci a vědecky i pedagogicky na ní po celou dobu své plodné profesní dráhy působil. Jako jeden z prvních se zabýval jadernou magnetickou rezonancí v magneticky uspořádaných látkách, obohatil techniku jaderné orientace o metodu magnetické rezonance orientovaných radioaktivních jader a o studium spin-mřížkových relaxací. Byl zakládajícím členem a vedoucím katedry fyziky nízkých teplot (KFNT), kde se důsledně věnoval vybudování kryogenní infrastruktury, inicioval zavedení moderních metod Mössbauerovy spektroskopie a pozitronové anihilace ke studiu poruch krystalické mřížky a významně se zasloužil o zřízení laboratoře spektroskopie jaderné magnetické rezonance vysokého rozlišení na fakultě. Zasloužil se také o zapojení katedry do významných experimentů jaderné a částicové fyziky v CERN a ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Podporoval plodnou spolupráci s ústavy Akademie věd - Fyzikálním ústavem, zejména s jeho tehdejším oddělením nízkých teplot v Řeži a Ústavem anorganické chemie, jakož i s Přírodovědeckou fakultou UK – to následně vedlo k navázání dodnes aktivní spolupráce KFNT s těmito pracovišti v rámci Společné laboratoře nízkých teplot. v Dubně. Podporoval plodnou spolupráci s ústavy Akademie věd - Fyzikálním ústavem, zejména s jeho tehdejším oddělením nízkých teplot v Řeži a Ústavem anorganické chemie, jakož i s Přírodovědeckou fakultou UK – to následně vedlo k navázání dodnes aktivní spolupráce KFNT s těmito pracovišti v rámci Společné laboratoře nízkých teplot.
Jako renomovaný vědec a pedagog se významnou měrou podílel na tvorbě nového vědeckého a pedagogického profilu Matematicko-fyzikální fakulty. Působil jako člen Akademického senátu MFF UK a po dvě funkční období (1993-1996 a 1996-1999) zastával funkci děkana fakulty. Během této doby se mu podařilo uskutečnit řadu dalekosáhlých opatření rozmanitého charakteru, směřujících jak ke zkvalitnění výuky, tak ke zvýšení objemu a kvality vědeckých výstupů a k citelnému zlepšení funkčnosti a efektivnosti fakultních orgánů. Své odborné, osobní i manažerské kvality později znovu prokázal jako proděkan pro rozvoj MFF UK, kdy úspěšně zajistil rekonstrukci historické budovy MFF UK na Malostranském náměstí, což mimo jiné vedlo k historicky významnému objevu středověké rotundy sv. Václava v jejím sklepení, a vykonal obrovský kus práce při odstraňování následků povodně v roce 2002, kdy se vysokou měrou zasloužil o revitalizaci zničených laboratoří, výstavbu fakultního Kryopavilonu s moderním zkapalňovačem helia, komplexním kryogenním zázemím a špičkově vybavenými laboratořemi pro širokou škálu moderních fyzikálních experimentů. Jeho zásluhy byly v r. 1998 oceněny udělením Zlaté medaile Univerzity Karlovy.
Profesoru Sedlákovi se podařilo prohloubit zásadním způsobem spolupráci fakulty s ústavy AV ČR a s renomovanými zahraničními pracovišti. Jeho jednoznačnou zásluhou je též vytvoření podmínek pro přeměnu fakultních vývojových dílen na Sdružení MFF UK – VAKUUM PRAHA, které od akademického roku 1993/1994 začalo zajišťovat výrobu mechanických a vakuových komponent pro vědeckou a pedagogickou činnost MFF. Později ze Sdružení vznikla spin-off firma VAKUUM PRAHA, která vedle prioritní výroby pro potřeby fakulty se stala uznávaným partnerem v oboru vakuové techniky pro ústavy CERN, SÚJV, jakož i další akademická pracoviště a high-tech firmy v ČR a zahraničí.
Několik generací studentů vzpomíná na profesora Bedřicha Sedláka jako na vynikajícího a náročného pedagoga, autora řady učebních textů a spoluautora vysoce ceněné monografie Elektřina a magnetismus. Pro jeho kolegy pak bylo nesmírně obohacující a inspirativní využít jeho zkušeností a kritického nadhledu. vzít si příklad z jeho rozhodnosti a cílevědomosti a spolupracovat s ním. V mysli těch, kdo jej znali, zůstává profesor Bedřich Sedlák nejen nezapomenutelnou osobností, vědcem a pedagogem, ale také veselým, laskavým a moudrým kolegou.
Bedřich Sedlák zemřel ve věku 86 let dne 20. května 2020.
Stanislava Šafratu lze bez nadsázky považovat za otce kryogeniky a fyziky nízkých teplot v bývalém Československu. Narodil se 9.9.1925 v Oskurni, navštěvoval Reálné gymnázium v Bratislavě a Vyšší průmyslovou školu v Praze. V roce 1949 absolvoval Přirodovědeckou fakultu UK v Praze, kde o tři roky později ukončil vědeckou aspiranturu z fyziky. Jeho vědecký rozhled a aktivity měly vždy velmi široký záběr, o čemž svědčí i monografie V. Petržílka, S. Šafrata: Elektřina a magnetismus, vydaná v roce 1953.
S. Šafrata byl zakladatelem a dlouholetým vedoucím Oddělení nízkých teplot (ONT), prvního nízkoteplotního pracoviště v tehdejším Československu. Hlavním úkolem ONT, založeném v roce 1955 jako součást Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, byla příprava polarizovaných jaderných terčíků pro tehdy perspektivní směr studia jaderných reakcí, ale probíhaly zde i experimenty s orientovanými jádry a studium supravodivých materiálů. Široký ohlas mají zejména práce o rozptylu elektronů na orientovaných jádrech holmia, studium magnetických vlastností dusičnanu cerito-hořečnatého, kdy byla část magnetických atomů ceru nahrazena nemagnetic-kým lanthanem a adiabatickou demagnetizací této látky byla získána tehdy rekordně nízká teplota 0,67 mK (tyto studie byly základem pro vytvoření světově uznávané teplotní stupnice do 2 mK) či detekce „zakázaných“ přechodů jaderné magnetické rezonance s využitím vysoce citlivé squidové metodiky. K realizaci takových experimentů bylo zapotřebí vyvinout potřebnou kryogenní techniku a postupy, které se neobejdou bez kapalného helia. Ve spolupráci s akademikem P. L. Kapicou a státním podnikem Ferox Děčín byl vyvinut heliový zkapalňovač, který byl v ONT instalován a spuštěn 13. dubna 1960. Na spolupráci s ONT profitovala firma Ferox v Děčíně, v jejímž výrobním sortimentu byly heliové zkapalňovače, Dewarovy nádoby a kryostaty. Byla vyvinuta mnohovrstvá superizolace a v praxi použita při výrobě nádob na kapalný dusík a helium, spolupracovalo se i při vývoji kryokauteru používaném ve zdravotnictví pro odstraňování některých typů nádorů.
Z pozice vedoucího ONT S. Šafrata inicializoval založení dalších nízkoteplotních pracovišť, zejména v Brně a v Košicích. Organizoval Letní školy fyziky nízkých teplot jako způsob vzdělávání v oboru. V roce 1977 pak ONT přešlo v rámci reorganizace pod Fyzikální ústav (FZU) AVČR. S. Šafrata se významnou měrou zasloužil o založení katedry fyziky nízkých teplot (KFNT) na MFF UK (KFNT oficiálně zahájila činnost k 1. 9. 1981 jako společné pracoviště MFF UK a FZU) a následně byl celou dekádu jejím vedoucím.
Stanislav Šafrata byl mezinárodně uznávaným odborníkem a reprezentoval naší vědu a techniku v řadě mezinárodních organizací. Od mládí absolvoval řadu zahraničních pobytů, např. na Standford University (J. Whitley, W.A. Little), v Ústavu Fyzikálních Problémů v Moskvě (P.L. Kapica) či Oxford University (N. Kurti) a zkušenosti nabyté na těchto špičkových pracovištích uváděl do každodenní praxe na svém oddělení v Řeži. Byl zakládajícím členem International Cryogenic Engineering Committee (ICEC) a působil jako předseda komise A1 International Institute of Refrigeration (IIR), kde byl u příležitosti 23. Mezinárodního kongresu chlazení IIR oceněn Medailí za zásluhy - jedním z nejvyšších ocenění této mezivládní organizace, založené v roce 1908 v Paříži, sdružujících 62 států. Byl také jedním ze zakládajících členů organizačního výboru konference Cryogenics, která se s dvouletou periodicitou za 40 let stala významným mezinárodním setkáním pro obor fyziky i techniky nízkých teplot. Aktivně působil jako člen komise nízkých teplot C5 při Mezinárodní unii teoretické a aplikované fyziky (IUPAP). Byl dlouholetým členem redakčních rad časopisů Cryogenics a Journal of Low Temperature Physics (JLTP). Aktivně se účastnil spolupráce se Spojeným Ústavem Jaderného Výzkumu (SUJV) v Dubně, tato práce vedla k významnému ocenění, kdy se společně s kolegy Fingerem a Janoutem stal v roce 1984 laureátem státní ceny. Jako projev mezinárodního uznání jeho osobnosti v oboru lze chápat přidělení celosvětové konference nízkých teplot LT 21 s 1500 účastníky v roce 1996 Praze. S. Šafrata společně s F. Pobellem této konferenci předsedali.
Stanislav Šafrata zemřel ve věku 94 let dne 24. ledna roku 2020.