Kde nás najdete:

MFF UK, Praha 8 - Troja
(V Holešovičkách 2)

GPS:
50°6'55.008"N, 14°26'58.131"E


prava cast

Opustili nás


Profesor Bedřich Sedlák

průkopník radiospektroskopie pevných látek

a děkan MFF UK v období 1993-1999

Pokud si chcete na profesora Sedláka zavzpomínat, podívejte se na fotografie, které laskavě poskytla rodina (a sesbírala od řady fotografů).

Profesor Bedřich Sedlák byl významnou osobností fyziky, průkopníkem radiofrekvenční spektroskopie a jaderných metod charakterizace pevných látek. Vědecká a pedagogická činnost profesora Sedláka je bytostně svázána s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy (MFF UK), kde vystudoval, obhájil kandidátskou i doktorskou práci a vědecky i pedagogicky na ní po celou dobu své plodné profesní dráhy působil. Jako jeden z prvních se zabýval jadernou magnetickou rezonancí v magneticky uspořádaných látkách, obohatil techniku jaderné orientace o metodu magnetické rezonance orientovaných radioaktivních jader a o studium spin-mřížkových relaxací. Byl zakládajícím členem a vedoucím katedry fyziky nízkých teplot (KFNT), kde se důsledně věnoval vybudování kryogenní infrastruktury, inicioval zavedení moderních metod Mössbauerovy spektroskopie a pozitronové anihilace ke studiu poruch krystalické mřížky a významně se zasloužil o zřízení laboratoře spektroskopie jaderné magnetické rezonance vysokého rozlišení na fakultě. Zasloužil se také o zapojení katedry do významných experimentů jaderné a částicové fyziky v CERN a ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně. Podporoval plodnou spolupráci s ústavy Akademie věd - Fyzikálním ústavem, zejména s jeho tehdejším oddělením nízkých teplot v Řeži a Ústavem anorganické chemie, jakož i s Přírodovědeckou fakultou UK – to následně vedlo k navázání dodnes aktivní spolupráce KFNT s těmito pracovišti v rámci Společné laboratoře nízkých teplot. v Dubně. Podporoval plodnou spolupráci s ústavy Akademie věd - Fyzikálním ústavem, zejména s jeho tehdejším oddělením nízkých teplot v Řeži a Ústavem anorganické chemie, jakož i s Přírodovědeckou fakultou UK – to následně vedlo k navázání dodnes aktivní spolupráce KFNT s těmito pracovišti v rámci Společné laboratoře nízkých teplot.

Jako renomovaný vědec a pedagog se významnou měrou podílel na tvorbě nového vědeckého a pedagogického profilu Matematicko-fyzikální fakulty. Působil jako člen Akademického senátu MFF UK a po dvě funkční období (1993-1996 a 1996-1999) zastával funkci děkana fakulty. Během této doby se mu podařilo uskutečnit řadu dalekosáhlých opatření rozmanitého charakteru, směřujících jak ke zkvalitnění výuky, tak ke zvýšení objemu a kvality vědeckých výstupů a k citelnému zlepšení funkčnosti a efektivnosti fakultních orgánů. Své odborné, osobní i manažerské kvality později znovu prokázal jako proděkan pro rozvoj MFF UK, kdy úspěšně zajistil rekonstrukci historické budovy MFF UK na Malostranském náměstí, což mimo jiné vedlo k historicky významnému objevu středověké rotundy sv. Václava v jejím sklepení, a vykonal obrovský kus práce při odstraňování následků povodně v roce 2002, kdy se vysokou měrou zasloužil o revitalizaci zničených laboratoří, výstavbu fakultního Kryopavilonu s moderním zkapalňovačem helia, komplexním kryogenním zázemím a špičkově vybavenými laboratořemi pro širokou škálu moderních fyzikálních experimentů. Jeho zásluhy byly v r. 1998 oceněny udělením Zlaté medaile Univerzity Karlovy.

Profesoru Sedlákovi se podařilo prohloubit zásadním způsobem spolupráci fakulty s ústavy AV ČR a s renomovanými zahraničními pracovišti. Jeho jednoznačnou zásluhou je též vytvoření podmínek pro přeměnu fakultních vývojových dílen na Sdružení MFF UK – VAKUUM PRAHA, které od akademického roku 1993/1994 začalo zajišťovat výrobu mechanických a vakuových komponent pro vědeckou a pedagogickou činnost MFF. Později ze Sdružení vznikla spin-off firma VAKUUM PRAHA, která vedle prioritní výroby pro potřeby fakulty se stala uznávaným partnerem v oboru vakuové techniky pro ústavy CERN, SÚJV, jakož i další akademická pracoviště a high-tech firmy v ČR a zahraničí.

Několik generací studentů vzpomíná na profesora Bedřicha Sedláka jako na vynikajícího a náročného pedagoga, autora řady učebních textů a spoluautora vysoce ceněné monografie Elektřina a magnetismus. Pro jeho kolegy pak bylo nesmírně obohacující a inspirativní využít jeho zkušeností a kritického nadhledu. vzít si příklad z jeho rozhodnosti a cílevědomosti a spolupracovat s ním. V mysli těch, kdo jej znali, zůstává profesor Bedřich Sedlák nejen nezapomenutelnou osobností, vědcem a pedagogem, ale také veselým, laskavým a moudrým kolegou.

Bedřich Sedlák zemřel ve věku 86 let dne 20. května 2020.






Stanislav Šafrata, otec české fyziky nízkých teplot

a první vedoucí KFNT

Stanislava Šafratu lze bez nadsázky považovat za otce kryogeniky a fyziky nízkých teplot v bývalém Československu. Narodil se 9.9.1925 v Oskurni, navštěvoval Reálné gymnázium v Bratislavě a Vyšší průmyslovou školu v Praze. V roce 1949 absolvoval Přirodovědeckou fakultu UK v Praze, kde o tři roky později ukončil vědeckou aspiranturu z fyziky. Jeho vědecký rozhled a aktivity měly vždy velmi široký záběr, o čemž svědčí i monografie V. Petržílka, S. Šafrata: Elektřina a magnetismus, vydaná v roce 1953.

S. Šafrata byl zakladatelem a dlouholetým vedoucím Oddělení nízkých teplot (ONT), prvního nízkoteplotního pracoviště v tehdejším Československu. Hlavním úkolem ONT, založeném v roce 1955 jako součást Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, byla příprava polarizovaných jaderných terčíků pro tehdy perspektivní směr studia jaderných reakcí, ale probíhaly zde i experimenty s orientovanými jádry a studium supravodivých materiálů. Široký ohlas mají zejména práce o rozptylu elektronů na orientovaných jádrech holmia, studium magnetických vlastností dusičnanu cerito-hořečnatého, kdy byla část magnetických atomů ceru nahrazena nemagnetic-kým lanthanem a adiabatickou demagnetizací této látky byla získána tehdy rekordně nízká teplota 0,67 mK (tyto studie byly základem pro vytvoření světově uznávané teplotní stupnice do 2 mK) či detekce „zakázaných“ přechodů jaderné magnetické rezonance s využitím vysoce citlivé squidové metodiky. K realizaci takových experimentů bylo zapotřebí vyvinout potřebnou kryogenní techniku a postupy, které se neobejdou bez kapalného helia. Ve spolupráci s akademikem P. L. Kapicou a státním podnikem Ferox Děčín byl vyvinut heliový zkapalňovač, který byl v ONT instalován a spuštěn 13. dubna 1960. Na spolupráci s ONT profitovala firma Ferox v Děčíně, v jejímž výrobním sortimentu byly heliové zkapalňovače, Dewarovy nádoby a kryostaty. Byla vyvinuta mnohovrstvá superizolace a v praxi použita při výrobě nádob na kapalný dusík a helium, spolupracovalo se i při vývoji kryokauteru používaném ve zdravotnictví pro odstraňování některých typů nádorů.

Z pozice vedoucího ONT S. Šafrata inicializoval založení dalších nízkoteplotních pracovišť, zejména v Brně a v Košicích. Organizoval Letní školy fyziky nízkých teplot jako způsob vzdělávání v oboru. V roce 1977 pak ONT přešlo v rámci reorganizace pod Fyzikální ústav (FZU) AVČR. S. Šafrata se významnou měrou zasloužil o založení katedry fyziky nízkých teplot (KFNT) na MFF UK (KFNT oficiálně zahájila činnost k 1. 9. 1981 jako společné pracoviště MFF UK a FZU) a následně byl celou dekádu jejím vedoucím.

Stanislav Šafrata byl mezinárodně uznávaným odborníkem a reprezentoval naší vědu a techniku v řadě mezinárodních organizací. Od mládí absolvoval řadu zahraničních pobytů, např. na Standford University (J. Whitley, W.A. Little), v Ústavu Fyzikálních Problémů v Moskvě (P.L. Kapica) či Oxford University (N. Kurti) a zkušenosti nabyté na těchto špičkových pracovištích uváděl do každodenní praxe na svém oddělení v Řeži. Byl zakládajícím členem International Cryogenic Engineering Committee (ICEC) a působil jako předseda komise A1 International Institute of Refrigeration (IIR), kde byl u příležitosti 23. Mezinárodního kongresu chlazení IIR oceněn Medailí za zásluhy - jedním z nejvyšších ocenění této mezivládní organizace, založené v roce 1908 v Paříži, sdružujících 62 států. Byl také jedním ze zakládajících členů organizačního výboru konference Cryogenics, která se s dvouletou periodicitou za 40 let stala významným mezinárodním setkáním pro obor fyziky i techniky nízkých teplot. Aktivně působil jako člen komise nízkých teplot C5 při Mezinárodní unii teoretické a aplikované fyziky (IUPAP). Byl dlouholetým členem redakčních rad časopisů Cryogenics a Journal of Low Temperature Physics (JLTP). Aktivně se účastnil spolupráce se Spojeným Ústavem Jaderného Výzkumu (SUJV) v Dubně, tato práce vedla k významnému ocenění, kdy se společně s kolegy Fingerem a Janoutem stal v roce 1984 laureátem státní ceny. Jako projev mezinárodního uznání jeho osobnosti v oboru lze chápat přidělení celosvětové konference nízkých teplot LT 21 s 1500 účastníky v roce 1996 Praze. S. Šafrata společně s F. Pobellem této konferenci předsedali.

Stanislav Šafrata zemřel ve věku 94 let dne 24. ledna roku 2020.