Kinetickou energií soustavyhmotných bodů rozumíme součet
![]() |
(5,62) |
kinetických energií jednotlivýchbodů soustavy. Stejně jako v rovnici
(5,23)
označíme
sílu působící na i-tý hmotný bod.
Přejdou-li body soustavy z jedné polohy označíme ji I do druhé polohy,
kterou označíme II, síly
vykonají na hmotné body soustavy práci, jejíž celková hodnota
![]() |
(5,63) |
Integrál
(přes i se nesčítá) značí práci vykonanou na i-tý hmotný bod,
přejde-li ze své původní polohy označíme ji
do konečné polohy
. Tato práce je dle
(3,11)
rovna přírůstku kinetické energie
i-tého hmotného bodu,
![]() |
(5,64) |
V rovnici
(5,64)
značí velikost rychlosti i-tého hmotného bodu v poloze I,
velikost rychlosti i-tého hmotného bodu v poloze II. Dosadíme-li vyjádření
integrálu
(5,64)
do rovnice
(5,63)
, dostáváme
![]() |
což můžeme s přihlédnutím k (5,62) stručně zapsat jako
![]() |
(5,65) |
a formulovat větu o kinetické energii soustavy: Práce A
vykonaná vnějšími i vnitřními silami na soustavu hmotných bodů,
přejde-li z polohy I do polohy II, je rovna přírůstku kinetické energie
soustavy, tj. rozdílu
mezi kinetickou energií
soustavy v poloze II a kinetickou
energií
soustavy v poloze I.
Zdůrazňujeme,že změny kinetické energie ovlivňují jak vnější tak i vnitřní síly. Síla
uvažovaná při odvozování věty
(5,65)
je dle
(5,24)
součtem výslednice vnějších a vnitřních sil působících na i-tý
hmotný bod soustavy. Vnitřní síly ovlivňují změny kinetické energie jen
u volné soustavy hmotných bodů. V tuhé soustavě hmotných bodů nebo
v tuhém tělese vnitřní síly vzhledem k pevným vzdálenostem mezi body
těchto systémů práci nekonají. Volná soustava může měnit svou kinetickou
energii, i když na soustavu žádné vnější síly nepůsobí.
Jsou-li vnější i vnitřní sílypůsobící na soustavu konzervativní, je práci A
vykonanou na systém možno vyjádřit jako úbytek potenciální energie
soustavy, přejde-li soustava z polohy I
do polohy II;
![]() |
(5,66) |
Porovnáním rovnic (5,65) a (5,66) dostáváme zákon zachování mechanické energie
![]() |
(5,67) |
pro soustavu hmotných bodů, nakterou působí pouze konzervativní síly. Je-li některá z působících sil, ať vnější nebo vnitřní, disipativní, zákon zachování mechanické energie (5,67) pro takovou soustavu neplatí. V soustavě hmotných bodů může také probíhat děj (např. výbuch), jehož působením se celková mechanická energie systému zvýší, potom také rovnice (5,67) neplatí. Ani nepřítomnost vnějších sil působících na soustavu nezaručí platnost rovnice (5,67) , jsou-li vnitřní síly nekonzervativní.
Uvedeme ještě zjednodušené zněnírovnic (5,65) a (5,67) pro tuhou soustavu hmotných bodů a pro tuhé těleso, v kterých práce vnitřních sil je nulová. Rovnici (5,65) lze pak interpretovat takto:
Práce A vnějších sil působících na tuhé těleso (tuhou soustavu hmotných bodů) je rovna přírůstku kinetické energie tělesa.
Zákon zachování mechanické energie (5,67) lze pro tuhé těleso (tuhou soustavu) vyslovit takto:
Jsou-li vnější síly působící na tuhé těleso konzervativní, je součet potenciální energie tělesa v poli vnějších sil a kinetické energie tělesa konstantní.
Kinetickouenergii
soustavy hmotných bodů danou rovnicí
(5,62)
rozložíme na dva členy. Rychlost
i-tého hmotného bodu soustavy budeme pokládat za součet rychlosti hmotného středu
soustavy
a rychlosti
i-tého bodu vůči hmotnému středu
![]() |
(5,68) |
Pro tuhé těleso odpovídá rozklad
(5,68)
rozkladu
(5,16)
, je-li za bod, který má rychlost
volen hmotný střed a není-li rychlost
, která v případě tuhého tělesa je pouze rotační rychlostí, rozepsána jako
![]() |
(5,69) |
V rovnici
(5,69)
je
značen polohový vektor i-tého
hmotného bodu vůči hmotnému středu tělesa. Dosadíme vyjádření
(5,68)
do rovnice
(5,62)
, dostaneme
![]() |
(5,70) |
Skalární součin
![]() |
(5,71) |
a tedy
![]() |
(5,72) |
Výraz
je celková hybnost soustavy vůči jejímu
hmotnému středu. Postupem užitým při úpravě rovnice
(5,32)
na tvar
(5,35)
lze
výraz
přepsat na tvar
, kde M
je celková hmotnost soustavy a
rychlost hmotného středu soustavy vůči hmotnému středu soustavy. Veličina
je zřejmě nulová, a tedy i
![]() |
(5,73) |
Pro celkovou kinetickou energii soustavy hmotných bodů tak dostáváme vyjádření, které bývá označováno jako Königova věta:
![]() |
(5,74) |
Kinetická energie
se skládá z výrazu
, což je kinetická energie bodu o hmotnosti rovné celkové hmotnosti
soustavy M, který má rychlost
hmotného středu soustavy, a z kinetické energie
pohybu hmotných bodů soustavy vůči jejímu hmotnému středu.
Člen
![]() |
(5,75) |
bývá nazýván vnitřní kinetickáenergie soustavy. Königova věta
je tedy větouo rozkladu kinetické energie soustavy na vnitřní kinetickou energii soustavy a
člen
, který představuje kinetickou energii hmotného středu soustavy, myslíme-li si
v něm soustředěnu veškerou hmotnost soustavy.