Předchozí kapitola Předchozí podkapitola Obsah kapitoly Příklady Průvodce Následující podkapitola Následující kapitola


4.5 Matematická formulace druhého termodynamického zákona

Termodynamická soustava konající Carnotův cykl může přicházet do styku s libovolným počtem lázní. Předpokládejme, že máme x lázní, jejichž termodynamické teploty jsou T1 , T2 , . . ., Tx. Tepla, která tyto lázně se soustavou vyměňují, označme Q1 , Q2 , ... , Qx . Pro jednoduchost zápisu budeme tepla Qi brát s kladným znaménkem, jestliže soustava teplo přijímá, a se znaménkem záporným, jestliže je odevzdává lázni teploty Ti

Nechť soustava koná cyklický děj, složený z (x - 1) Carnotových cyklů probíhajících mezi teplotami T1 , T2 ; T2 , T3 ; ... ; Tx-1 , Tx . Z obr. 4-7 je zřejmé, že výsledný cyklický děj se realizuje lomenou čarou (na obrázku vyznačeno plně), skládající se z krátkých úseků izoterm a adiabat.

Obr. 4-7

Uplatníme-li pro jednotlivé cykly vztah (4.5) při respektování znaménkové konvence, dostaneme postupně vztahy

eqs/eq_116.gif

Připojíme-li k těmto výrazům ještě vztah Ql /Tl = - Qx/Tx charakterizující výsledný cyklický děj a sečteme-li všechny uvedené vztahy, dostaneme po úpravě vztah

eqs/eq_290.gif (4.11)

v němž Qi značí teplo, které si při teplotě Ti vyměňuje soustava s i-tou lázní a které může být jak kladné, tak i záporné.

Přejdeme-li k ifinitezimálnímu změnám, můžeme napsat

eqs/eq_187.gif (4.12)

zde symbol znamená křivkový integrál a T je teplota vrstvy.

Zobrazit doplňující text

Symbolem T je označena teplota místa, z něhož soustava přijímá kladné teplo nebo jemuž odevzdává záporné teplo - . U vratných dějů je mezi teplotou těchto míst a teplotou soustavy jen zanedbatelně malý rozdíl, a proto i zanedbatelně malá odchylka od rovnovážného stavu, což je nutnou podmínkou vratnosti termodynamického děje. Teplota T v rovnici (4.12) může tedy znamenat zároveň i teplotu soustavy. Pro nevratný děj platí vztah

eqs/eq_186.gif (4.13)

Výrazy (4.12) a (4.13) představují obecnou matematickou formulaci druhého termodynamického zákona. Vycházejí z Thompsonova principu, ale také obráceně, Thompsonův princip z nich vyplývá. Poněvadž není možné, aby v obou výrazech byla všechna tepla kladná, nemůže soustava konající obecný cyklický děj teplo od vnějších těles jenom přijímat, ale musí je některým z nich rovněž odevzdávat. To je ve shodě s principem Thompsonovým, podle něhož není možné periodicky získat práci cyklickým dějem tak, že by soustava teplo jen přijímala a konala ekvivalentní práci.

Ze vztahů (4.12) a (4.13) vyplývá i princip Clausiův. Uvažujme o jednoduchém cyklickém ději, při němž by se přeneslo teplo Q z lázně o teplotě T1 do lázně teploty T2 . Protože jde o dvě lázně, dostaneme po úpravě

eqs/eq_228.gif

Vzhledem k tomu, že Q je v tomto výrazu kladné, musí být T1 T2. To souhlasí s principem Clausiovým, že teplo nemůže samovolně přejít z tělesa studenějšího na těleso teplejší (viz čl. 4.3).


Předchozí kapitola Předchozí podkapitola Obsah kapitoly Příklady Průvodce Následující podkapitola Následující kapitola