Skupina kosmické fyziky

Tady bude: doplnit družice

Družicová data:

INTERBALL

Cíl:

• studium interakce slunečního větru se zemskou magnetosférou v oblasti magnetotailu a v aurorální oblasti
• studium disipace energie slunečního větru v magnetosféře, ionosféře a atmosféře Země

Dostupná data:

Družice:

• INTERBALL - Tail Probe (jiné názvy: Interball-1, Prognoz-11)
  - dostupné měřené veličiny: magnetické pole (MIF-M, FM-31), tok plazmatu (VDP, ELECTRON, CORALL), částice (DOK-2)
• subdružice S2-X (Magion 4)
  - dostupné měřené veličiny: magnetické pole (SG-R8, FM-31), plazma (VDP-S, MPS, SPS)
• INTERBALL - Auroral Probe (jiné názvy: Interball-2, Prognoz-12, Prognoz 2M)
  - subdružice S2-A (Magion 5)

Trajektorie družic:

• INTERBALL - Tail Probe
  P = 776.0 km A = 192 000.0 km
  T = 91.0 h I = 63°
• INTERBALL - Auroral Probe
  P = 774.0 km A = 19 202.0 km
  T = 347.0 min I = 62.5°

Odkazy:

• http://nssdc.gsfc.nasa.gov (http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/masterCatalog.do?sc=1995-039F)
• http://www.iki.rssi.ru/interball/

Prachová data:

K udržení prachového zrna v prostoru slouží elektrodynamická-iontová nebo-li Paulova past, která vytváří efektivní potenciál, z nějž zrno nemůže uniknout. Jedná se o kvadrupól složený ze dvou hyperbolických a jedné prstencové elektrody. Horní a dolní elektrody jsou napájeny stejným střídavým napětím a třetí prstencová elektroda je napájena napětím o stejné amplitudě ovšem v protifázi. Se změnou napětí na elektrodách dochází k oscilacím polohy prachového zrna. Z frekvence kmitů částice a z napájecích charakteristik kvadrupólu je možno určit hodnotu měrného náboje prachového zrna. Tato hodnota je základní veličinou při vyhodnocování jednotlivých experimentů. U kulových zrn je možno ze znalosti jejich rozměru a z velikosti měrného náboje určit hodnotu povrchového potenciálu. Pomocí časové derivace měrného náboje dostaneme hodnotu proudu, kterým je zrno nabíjeno popřípadě vybíjeno. Pro určení polohy částice v kvadrupólu, se používá světla laserové diody, rozptýleného na částici, které je dále soustavou čoček přivedeno na dvourozměrný detektor polohy. K nabíjení a vybíjení prachového zrna v kvadrupólu slouží elektronové a iontové dělo. Poskytují monoenergetické svazky částic, a to elektronový o energiích 50 eV až 10 keV a iontový o energiích 100 eV až 10 keV. Aby byla nabíjena pouze prachová částice a nedocházelo k ionizaci okolního prostředí (zbytkové atmosféry), probíhá experiment v UHV aparatuře, kde je možno dosáhnout tlaku až 10^-6 Pa. Při tomto tlaku je již ionizace zbytkové atmosféry v aparatuře zanedbatelná. Ke stávající aparatuře je postupně budována aparatura nová, která bude umožňovat nově i studium fotoemise. Původní kvadrupól bude nahrazen mnohem otevřenějším tyčovým kvadrupólem, který je pro nový experiment v současné době vyvíjen.

Experimentální aparatura, která je v současné době používaná na KEVF ke studiu nabíjecích procesů prachových zrn