Reflexní klystron


Reflexní klystron pracuje jako generátor. Od dvouokruhového klystronu se liší tím, že má pouze jeden rezonátor, který zastává zároveň funkci shlukovače a zachycovače.

images/621.gif

Obr. 6.2.1  Schéma uspořádání reflexního klystronu

Každý elektron projde rezonátorem dvakrát, v přímém směru je rychlostně modulován. Ve shlukovacím prostoru D nastává shlukování elektronů a zároveň jsou brzděny elektrickým polem mezi rezonátorem, který je stejnosměrný na potenciálu anody, a reflektorem R, jehož potenciál je záporný vůči katodě, takže na tuto elektrodu elektrony nedopadají. V určité vzdálenosti se jejich pohyb zastaví a v opačně orientovaném, nyní urychlujícím poli se pohybují zpět směrem k rezonátoru, do něhož vstupují při zpětném pohybu shluky vytvořené ve shlukovacím prostoru a rezonátor budí. Při správné volbě parametrů vstupují shluky do rezonátoru v okamžiku, kdy vysokofrekvenční pole, které je brzdí, prochází maximem (obr. 6.2.2). 

images/622.gif

Obr. 6.2.2  Při správné volbě parametrů vstupují shluky do rezonátoru v okamžiku, kdy VF pole, které je brzdí prochází maximem.

Jak je patrno, nastává tato situace pro průletovou dobu T takovou, že

images/06_2/image008.gifkde n čísluje oscilační zónu. 

images/623.gif

Obr. 6.2.3  trajektorie referenčních elektronů pro nultou až třetí oscilační zónu

Na obr. 6.2.3 jsou znázorněny trajektorie referenčních elektronů pro nultou až třetí oscilační zónu. Z důvodů, které ozřejmíme později, se obvykle budí v zónách 2 až 3.

V kinematické teorii reflexního klystronu můžeme použít výsledků, které jsme dostali pro dvouokruhový klystron. Proto si všimněme nejdříve pohybu elektronu v poli reflektoru, tj. ve shlukovacím prostoru mezi výstupem z rezonátoru a elektrodou R. Tam je intenzita pole

images/06_2/image013.gif

takže zrychlení elektronu ve shlukovacím prostoru je

images/06_2/image015.gif

Počáteční rychlost elektronu, který vstupuje v okamžiku t0 do pole reflektoru je stejná jako u dvouokruhového klystronu

images/06_2/image019.gif

V prostoru reflektoru se však na rozdíl od dvouokruhového klystronu pohybuje elektron se zrychlením a, takže platí obecně

images/06_2/image023.gif

Do doby než se elektron zastaví, tj. images/06_2/image025.gif uplyne čas images/06_2/image027.gif. Jelikož stejnou dobu potřebuje k návratu do rezonátoru, je vztah mezi okamžikem vstupu do shlukovacího prostoru t0 a okamžikem návratu do rezonátoru t dán (po vynásobení w)

images/06_2/image035.gif  

Po úpravě dostaneme

images/06_2/image039.gif          (6.2.1)

kde images/06_2/image041.gif (jako u dvouokruhového klystronu)

avšak

images/06_2/image043.gif  

Při správné volbě veličin v poslední rovnici můžeme docílit toho, že

images/06_2/image047.gif

a dosáhneme generování v zóně s indexem n.

Rovnice (6.2.1) se shoduje až na znaménko u X s obdobnou rovnicí (6.1.1) pro dvouokruhový klystron. Nemusíme tedy opakovat úvahy, které vedou k výpočtu vodivého proudu a můžeme přímo vyjádřit proud první harmonické

images/06_2/image053.gif

neboť images/06_2/image055.gif, avšak  i0 = -i0 neboť proud teče opačným směrem.

images/06_2/image059.gif

Výkon se opět stanoví jako

images/06_2/image061.gif          (6.2.2)

a má aktivní a reaktivní část.

Aby nastalo buzení oscilací je třeba, aby

images/06_2/image063.gif          (6.2.3)

tj. images/06_2/image065.gif.

Největší výkon se odevzdá rezonátoru zřejmě pro   images/06_2/image066.gif

Podle (6.2.3) může reflexní klystron kmitat v určitém intervalu, tj. bude-li se při pevném V0 měnit napětí reflektoru VD . Optimální výkon odpovídá středu příslušné oscilační zóny. Aby však oscilace nasadily, je třeba určitého minimálního proudu i0 .

Předpokládejme, že ztráty v rezonátoru se dají vyjádřit nějakým  Rekv, potom

images/06_2/image076.gif          (6.2.4)

Vzhledem k tomu, že oscilace nasazují s malou amplitudou  U, můžeme

images/06_2/image080.gif

a dostaneme pro proud

images/06_2/image082.gif pro images/06_2/image084.gif

což jest nejmenší proud potřebný k vyvolání oscilací a nazývá se startovní proud. Nejmenší hodnotu nabývá ve středu zóny pro images/06_2/image086.gif

images/06_2/image088.gif

Je vidět, že čím vyšší je zóna, tím menší je potřebný startovní proud. Proto je výhodné pracovat v zóně s vyšším indexem (n=2,3), ale při zachování rozumných rozměrů shlukovacího prostoru. Zároveň se můžeme přesvědčit, že se stoupajícím indexem oscilační zóny klesá účinnost

images/06_2/image092.gif

Maximum  X.J1(X)=1,248 takže images/06_2/image096.gif

Pro n=2 vychází účinnost images/06_2/image100.gif Ve skutečnosti je asi 2%. To je vyvoláno jevy, které nebyly zahrnuty do kinematické teorie (zachycování elektronů na mřížkách nebo štěrbinách, vliv sekundárních elektronů, vliv prostorového náboje, nedokonalé přizpůsobení zátěže). Malá účinnost reflexního klystronu není v praxi na závadu, neboť reflexní klystron se používá jako generátor malých výkonů, zejména k měrným účelům. Při výkonu řádově 10 mW nehraje účinnost nijakou roli.

Frekvence samobuzených kmitů v reflexním klystronu se dá v určitém rozmezí měnit tím, že se mění napětí reflektoru - tzv. elektronické ladění, což má velký praktický význam. Abychom dostali závislost rezonanční frekvence systému tj. rezonátoru buzeného elektronovým svazkem na napětí reflektoru, použijeme náhradního rezonančního LRC obvodu (= rezonátor) a určíme reaktivní výkon jako

images/06_2/image102.gif

kde

images/06_2/image104.gif

a

images/06_2/image106.gif

takže

images/06_2/image108.gif

V okolí rezonance můžeme

images/06_2/image110.gif

takže

images/06_2/image112.gif

Nyní porovnáme tento výraz s reaktivní složkou výkonu images/06_2/image114.gif pro elektronový svazek (6.2.2) a dostaneme

images/06_2/image116.gif

Použitím rovnosti středních hodnot aktivních výkonů (6.2.4):

images/06_2/image118.gif 

dostaneme

images/06_2/image120.gif

a zavedením činitele jakosti rezonátoru

images/06_2/image122.gif

získáme

images/06_2/image124.gif          (6.2.5)

vztah mezi frekvencí samobuzených kmitů a rezonanční frekvencí rezonátoru v závislosti na průletovém úhlu images/06_2/image126.gif, který je funkcí napětí reflektoru. Na obr. 6.2.4 je graf závislosti výkonu a frekvence na napětí reflektoru pro oscilační zóny 1 až 3.

images/624.gif

Obr. 6.2.4  Graf závislosti výkonu a frekvence na napětí reflektoru pro oscilační zóny 1 až 3

Ve středu oscilační zóny je odevzdaný výkon maximální a oscilace se budí na rezonanční frekvenci. Elektronické ladění se projevuje po obou stranách středu zóny. Při rezonanci jsou totiž napětí a proud v náhradním obvodu v opačné fázi. Na rozdíl od generátorů pracujících v kvazistacionárním režimu je změna frekvence úměrná první mocnině převrácené hodnoty činitele jakosti. Mechanizmus elektronického ladění je v podstatě velmi prostý: jestliže frekvence samobuzených kmitů odpovídá rezonanční frekvenci w, přicházejí shluky elektronů vždy do rezonátoru v okamžiku, kdy brzdící pole má maximální hodnotu. Jestliže se sníží napětí VD, bude shluk elektronů vstupovat do rezonátoru „předčasně“, což zvýší frekvenci samobuzených kmitů. Zvýšené napětí VD má analogický účinek při snižování frekvence. Elektronickým laděním je prakticky možné měnit frekvenci řádově o 1 % základní frekvence. Větší změny (až 20 %) je možné dosáhnout mechanickým laděním rezonátoru. Obvod s reflexním klystronem je nejobvyklejším signálním generátorem v oblasti velmi vysokých frekvencí.