V tomto uÄebnĂm textu se budeme zabĂ˝vat pouze tzv. obvody se soustĹedÄnĂ˝mi parametry. To jsou obvody jak je znĂĄme z mnoha aplikacĂ, napĹ. podĂvĂĄme-li se na obvodovĂ˝ modul starĂŠho televizoru, uvidĂme na nÄm rezistory, kondenzĂĄtory a indukÄnosti propojenĂŠ vodivĂ˝mi drahami tiĹĄtÄnĂŠho spoje (mĂĄme-li velmi starĂ˝ televizor, je propojenĂ provedeno pomocĂ drĂĄtÄnĂ˝ch vodiÄĹŻ), o kterĂ˝ch je moĹžnĂŠ v prvnĂm pĹiblĂĹženĂ pĹedpoklĂĄdat, Ĺže majĂ odpor zanedbatelnĂ˝. JinĂ˝mi slovy jednotlivĂŠ souÄĂĄsti elektrickĂŠho obvodu jsou soustĹedÄny v mĂstech, kde je vidĂme. Budeme-li vĹĄak zvyĹĄovat kmitoÄet, se kterĂ˝m takovĂ˝ obvod pracuje, pak od urÄitĂŠho kmitoÄtu nebude moĹžnĂŠ pĹedpoklĂĄdat, Ĺže na celĂŠ ploĹĄe modulu bude mĂt napĹ. napÄtĂ stejnou amplitudu, neboĹĽ za Äas, kterĂ˝ signĂĄl potĹebuje, aby proĹĄel od jednoho konce desky ke druhĂŠmu, se amplituda zmÄnĂ. Tento pĹĂpad tedy nastĂĄvĂĄ aĹž pĹi tak vysokĂ˝ch kmitoÄtech, kdy vlnovĂĄ dĂŠlka odpovĂdajĂcĂ kmitoÄtu bude srovnatelnĂĄ s rozmÄry obvodu, kterĂ˝ studujeme. Pro obvody rozmÄrĹŻ ĹĂĄdu cm to budou kmitoÄty ĹĂĄdu jednotek aĹž desĂtek GHz (1GHz=109s-1), coĹž odpovĂdĂĄ vlnovĂŠ dĂŠlce ĹĂĄdu desĂtek aĹž jednotek cm, pro pĹenosovĂĄ vedenĂ elektrickĂŠ energie, kterĂĄ mohou bĂ˝t dlouhĂĄ tisĂce km to budou kmitoÄty ĹĂĄdu desĂtek Hz. ObvodĹŻm pracujĂcĂm s kmitoÄty, pĹi kterĂ˝ch je odpovĂdajĂcĂ vlnovĂĄ dĂŠlka srovnatelnĂĄ s rozmÄry obvodu, ĹĂkĂĄme obvody s rozloĹženĂ˝mi parametry a nebudeme se jim v tomto uÄebnĂm textu vÄnovat.
V elektrickĂ˝ch obvodech se pouĹžĂvajĂ tĹi druhy pasivnĂch souÄĂĄstek, kterĂŠ se liĹĄĂ zpĹŻsobem, jakĂ˝m zachĂĄzejĂ s elektrickou energiĂ, kterĂĄ je jim dodĂĄvĂĄna. OddÄlovat tyto tĹi druhy je idealizacĂ, kterĂĄ je potĹeba k jejich zavedenĂ a mĹŻĹže se jen vĂce Äi mĂŠnÄ blĂĹžit realitÄ v konkrĂŠtnĂm pĹĂpadÄ. JestliĹže se dodanĂĄ energie pouze disipuje (tedy z hlediska zdroje, kterĂ˝ energii dodĂĄvĂĄ, spotĹebovĂĄvĂĄ), pak tento prvek oznaÄujeme jako (ideĂĄlnĂ) rezistor. Velmi Äasto se tĂŠĹž pouĹžĂvĂĄ pojmenovĂĄnĂ odpor, to vĹĄak mĂĄ pak dva vĂ˝znamy jednak jako prvek obvodu, jednak jako hodnotovĂŠ vyjĂĄdĹenĂ schopnosti vĂŠst proud; pouĹžĂvejme proto nĂĄzvu rezistor. PakliĹže se dodanĂĄ energie akumuluje ve formÄ magnetickĂŠho pole, nazĂ˝vĂĄme tento prvek (ideĂĄlnĂ) cĂvkou. Äasto pouĹžĂvanĂ˝ nĂĄzev indukÄnost mĂĄ opÄt dva vĂ˝znamy podobnÄ jako odpor. V angliÄtinÄ pouĹžĂvanĂ˝ nĂĄzev induktor (inductor) je v ÄeĹĄtinÄ takĂŠ vĂcevĂ˝znamovĂ˝ (oznaÄuje pĹĂstroje vyrĂĄbÄjĂcĂ vyĹĄĹĄĂ napÄtĂ buÄ pĹeruĹĄovĂĄnĂm stejnosmÄrnĂŠho proudu a transformacĂ nahoru, nebo mechanickĂ˝m otĂĄÄenĂm cĂvky v permanentĂm magnetickĂŠm poli - u telefonĹŻ) a proto jej takĂŠ nelze doporuÄit. Je-li dodanĂĄ elektrickĂĄ energie akumulovĂĄna ve formÄ elektrickĂŠho pole, hovoĹĂme o (ideĂĄlnĂm) kondenzĂĄtoru. Slovo kapacita ve vĂ˝znamu prvku elektrickĂŠho obvodu se sice obÄas pouĹžĂvĂĄ, ale vÄtĹĄinou nedochĂĄzĂ k nedorozumÄnĂ. V angliÄtinÄ se pouĹžĂvĂĄ pro tento prvek oznaÄenĂ capacitor; slovu condenser budou sice takĂŠ rozumÄt, ale poklĂĄdĂĄ se za archaismus. HodnotovĂŠ vyjĂĄdĹenĂ schopnosti tÄchto prvkĹŻ vĂŠst proud, eventuelnÄ hromadit elektrickou energii ve formÄ magnetickĂŠho nebo elektrickĂŠho pole nazĂ˝vĂĄme po ĹadÄ odporem, indukÄnostĂ a kapacitou (anglicky resistance, inductance, capacitance) a znaÄĂme R, L, C. V praxi se s ideĂĄlnĂmi prvky tak, jak byly zavedeny, nikdy nesetkĂĄme. Rezistor bude mĂt vĹždy urÄitou kapacitu (mezi vĂ˝vody) i indukÄnost, cĂvka bude mĂt odpor vodiÄe, ze kterĂŠho je navinuta a kapacitu mezi zĂĄvity a kondezĂĄtor bude mĂt urÄitĂ˝ svodovĂ˝ odpor a mnohdy nezanedbatelnou indukÄnost. V ĹadÄ praktickĂ˝ch aplikacĂ vĹĄak mĹŻĹžeme tyto neŞådoucĂ vlastnosti pĹĂsluĹĄnĂŠho prvku zanedbat, neboĹĽ jejich vliv nepĹesĂĄhne mez pĹesnosti, se kterou budeme ten kterĂ˝ obvod analyzovat. V komplikovanÄjĹĄĂch pĹĂpadech, kdy prostĂŠ zanedbĂĄnĂ nelze provĂŠst, nahrazujeme jeden reĂĄlnĂ˝ prvek elektrickĂŠho obvodu jeho nĂĄhradnĂm zapojenĂm sloĹženĂ˝m z ideĂĄlnĂch prvkĹŻ. NapĹ. reĂĄlnĂ˝ rezistor je moĹžnĂŠ (pro vyĹĄĹĄĂ kmitoÄty) nahradit sĂŠriovou kombinacĂ ideĂĄlnĂho rezistoru a indukÄnosti; k tĂŠto kombinaci je paralelnÄ pĹipojena kapacita, reĂĄlnou cĂvku ideĂĄlnĂ cĂvkou v serii s rezistorem; k tĂŠto kombinaci je pĹipojen paralelnÄ kondenzĂĄtor reprezentujĂcĂ kapacitu vinutĂ a koneÄnÄ reĂĄlnĂ˝ kondenzĂĄtor je moĹžnĂŠ nahradit ideĂĄlnĂm kondenzĂĄtorem v serii s cĂvkou; k tĂŠto kombinaci je paralelnÄ pĹipojen rezistor reprezentujĂcĂ svodovĂ˝ odpor. UvedenĂŠ nĂĄhradnĂ reprezentace reĂĄlnĂ˝ch obvodovĂ˝ch prvkĹŻ nejsou jedinĂŠ moĹžnĂŠ a v praxi se jistÄ setkĂĄte i s jinĂ˝mi nĂĄhradnĂmi schematy; jedno vĹĄak majĂ vĹĄechny reprezentace spoleÄnĂŠ a sice pouĹžitĂ tĹĂ zĂĄkladnĂch ideĂĄlnĂch pasivnĂch prvkĹŻ, rezistoru, cĂvky a kondenzĂĄtoru. VĹĄimnÄme si nynĂ proto vztahĹŻ mezi proudem a napÄtĂm na tÄchto zĂĄkladnĂch souÄĂĄstech elektrickĂ˝ch obvodĹŻ. V dalĹĄĂm budeme okamĹžitĂŠ hodnoty, pĹĂpadnÄ jejich ÄasovĂŠ zĂĄvislosti oznaÄovat (tak jako dosud) malĂ˝mi pĂsmeny, konstantnĂ veliÄiny velkĂ˝mi pĂsmeny eventuelnÄ s indexem, napĹ. Um bude maximĂĄlnĂ napÄtĂ, Ust stĹednĂ hodnota napÄtĂ, E konstantnĂ napÄtĂ apod.
Odpor, R. NapÄtĂ na svorkĂĄch ideĂĄlnĂho rezistoru je ĂşmÄrnĂŠ proudu prochĂĄzejĂcĂmu rezistorem podle empiricky zjiĹĄtÄnĂŠho Ohmova zĂĄkona u(t)=R.i(t), kde R je odpor rezistoru. Odpor mÄĹĂme v ohmech (W), W=V/A. Pro ideĂĄlnĂ rezistor tento vztah platĂ pro libovolnou zĂĄvislost i(t), tedy nejen pro stejnosmÄrnĂ˝ proud nebo harmonickou Äasovou zĂĄvislost i(t). ZnamĂŠnkovou konvenci volĂme podle obrĂĄzku 1.8.:
protĂŠkĂĄ-li proud rezistorem ve smÄru ĹĄipky, vytvĂĄĹĂ na rezistoru napÄtĂ orientacĂ shodnĂŠ se smÄrem proudu a tedy shora uvedenĂĄ forma Ohmova zĂĄkona platĂ prĂĄvÄ kdyĹž jsou tyto orientace shodnĂŠ; jsou-li orientace opaÄnĂŠ, je tĹeba zmÄnit znamĂŠnko napÄtĂ v tĂŠto rovnici.
PodĂvĂĄme-li se do katalogu prodejce odporĹŻ, najdeme u rezistorĹŻ kromÄ hodnoty odporu jeĹĄtÄ tzv. vĂ˝konovĂŠ zatĂĹženĂ uvedenĂŠ ve wattech. To udĂĄvĂĄ maximĂĄlnĂ vĂ˝konovĂŠ zatĂĹženĂ, tj. vĂ˝kon, kterĂ˝ je rezistor schopen rozptĂ˝lit (odvĂŠst proudÄnĂm, vedenĂm a radiacĂ) aniĹž by se zahĹĂĄl na teplotu, pĹi kterĂŠ by doĹĄlo k jeho destrukci. Aby zaĹĂzenĂ pracovalo spolehlivÄ je nutnĂŠ rezistory vybĂrat tak, aby pĹi provozu nedoĹĄlo k pĹekroÄenĂ tĂŠto hodnoty, jinak je nebezpeÄĂ, Ĺže se drĂĄha rezistoru pĹepĂĄlĂ, nebo Ĺže zvýťenou teplotou odpor zmÄnĂ hodnotu (jen u nejdraŞťĂch rezistorĹŻ je garantovĂĄna v urÄitĂŠm rozmezĂ teplot jejich teplotnĂ zĂĄvislost; u bÄĹžnĂ˝ch rezistorĹŻ nenĂ vÄtĹĄinou uvedeno ani znamĂŠnko teplotnĂho koeficientu odporu). U odporĹŻ vysokĂ˝ch hodnot, u kterĂ˝ch je pĹedpoklad, Ĺže se budou pĹipojovat k vysokĂŠmu napÄtĂ (bÄĹžnĂŠ pouĹžitĂ napĹ. rezistoru s odporem 1000 GW je jako vysokonapÄĹĽovĂŠho pĹedĹadnĂku k voltmetru), je spĂĹĄe neĹž maximĂĄlnĂ vĂ˝kon uvedeno maximĂĄlnĂ napÄtĂ, kterĂŠ je moĹžno na rezistor pĹipojit. VysokoohmovĂŠ rezistory majĂ totiĹž odporovou drĂĄhu vytvoĹenou ve tvaru spirĂĄly, kde jsou jednotlivĂŠ zĂĄvity izolovĂĄny mezerou; pokud by povolenĂŠ napÄtĂ bylo pĹekroÄeno, hrozilo by nebezpeÄĂ prĹŻrazu mezi jednotlivĂ˝mi zĂĄvity.
Rezistory se vyrĂĄbÄjĂ s odpory v normalizovanĂŠ ĹadÄ hodnot; tato Ĺada je logaritmickĂĄ a v jednĂŠ dekĂĄdÄ jsou napĹ. hodnoty 1, 1.2, 1.5, 1.8, 2.2, 2.7, 3.3, 3.9, 4.7, 5.6, 6.8, 8.2, 10. BÄĹžnĂĄ tolerance hodnot je 10%, ale vyrĂĄbÄjĂ se i pĹesnĂŠ rezistory s tolerancĂ 1% i lepĹĄĂ. Rezistory pro niŞťà vĂ˝konovĂĄ zatĂĹženĂ jsou tzv. vrstvovĂŠ, tj. materiĂĄlem je uhlĂkovĂĄ nebo kovovĂĄ tenkĂĄ vrstva, pro vyĹĄĹĄĂ vĂ˝kony jsou to rezistory drĂĄtovĂŠ, vinutĂŠ z odporovĂŠho drĂĄtu. Rezistory se vyrĂĄbÄjĂ i v provedenĂ s promÄnnĂ˝m odporem, v tom pĹĂpadÄ se rezistor vybĂrĂĄ podle svĂŠho maximĂĄlnĂho odporu (opÄt v normalizovanĂŠ ĹadÄ). VÄtĹĄinou jsou vyvedeny oba konce rezistoru a tzv. bÄĹžec; tento prvek je pak moĹžnĂŠ pouĹžĂt jak jako promÄnnĂ˝ odpor, tak jako potenciometr. MalĂ˝m potenciometrĹŻm urÄenĂ˝m jen pro jedinĂŠ (nebo obÄasnĂŠ) nastavenĂ se ĹĂkĂĄ potenciometrickĂŠ trimry. Potenciometry se vyrĂĄbÄjĂ jednak s prĹŻbÄhem odporu lineĂĄrnĂm (v zĂĄvislosti na Ăşhlu otoÄenĂ, jednak logaritmickĂ˝m (pro regulaci hlasitosti, neboĹĽ ucho vnĂmĂĄ hlasitost pĹibliĹžnÄ logaritmicky). ZmÄna polohy bÄĹžce na drĂĄze rezistoru se dÄje buÄ otĂĄÄenĂm osy potenciometru nebo posuvem bÄĹžce. Pro pĹesnĂŠ nastavenĂ se vyrĂĄbÄjĂ tĂŠĹž tzv. spirĂĄlovĂŠ vĂceotĂĄÄkovĂŠ potenciometry s 5, 10 nebo 20 otĂĄÄkami; ty pak potĹebujĂ pĹipevnit na osu specielnĂ ÄĂselnĂk, abychom mohli registrovat a pozdÄji reprodukovat nastavenĂ potenciometru.
IndukÄnost, L. ProchĂĄzĂ-li ideĂĄlnĂ cĂvkou konstantnĂ proud, vytvoĹĂ se magnetickĂŠ pole s nĂmĹž je spojen magnetickĂ˝ tok zĂĄvity cĂvky. MÄnĂ-li se proud cĂvkou v zĂĄvislosti na Äase, mÄnĂ se i magnetickĂ˝ tok a vĂ˝sledkem je podle Faradayova zĂĄkona elektromagnetickĂŠ indukce indukovanĂŠ napÄtĂ, kterĂŠ je dĂĄno zĂĄpornÄ vzatou Äasovou derivacĂ magnetickĂŠho toku. IndukovanĂŠ napÄtĂ zĂĄvisĂ na geometrii cĂvky a je ĂşmÄrnĂŠ rychlosti zmÄny proudu, u(t)=L.di/dt (zĂĄpornĂŠ znamĂŠnko vypadlo vzhledem k zavedenĂŠmu smÄru konvenÄnĂho proudu). Konstantu ĂşmÄrnosti L nazĂ˝vĂĄme indukÄnostĂ cĂvky a mÄĹĂme v Henry (H), H=V.s/A (ovÄĹte si, Ĺže takto zavedenĂ˝ H je shodnĂ˝ s výťe uvedenĂ˝m; pouĹžijte vztahu V=J/C). RozmÄrnĂĄ cĂvka s feromagnetickĂ˝m jĂĄdrem mĂĄ indukÄnost ĹĂĄdu jednotek aĹž desĂtek H, drobnĂŠ cĂvky s nÄkolika zĂĄvity a vzduchovĂ˝m jĂĄdrem majĂ indukÄnost v ĹĂĄdu ÂľH.
V souÄasnosti nÄkterĂŠ vÄtĹĄĂ firmy jako napĹ. japonskĂĄ TDK vyrĂĄbÄjĂ cĂvky s feritovĂ˝m jĂĄdrem a hodnotami indukÄnostĂ v ĹadÄ obdobnĂŠ ĹadÄ odporĹŻ rezistorĹŻ s hodnotami cca od 0.1 ÂľH do 10 mH. KromÄ indukÄnosti se v katalogu uvĂĄdĂ maximĂĄlnĂ povolenĂ˝ proud cĂvkou, ohmickĂ˝ odpor vinutĂ, vlastnĂ rezonanÄnĂ kmitoÄet (indukÄnost cĂvky spolu s vlastnĂ kapacitou vinutĂ tvoĹĂ rezonanÄnĂ obvod, jehoĹž rezonanÄnĂ kmitoÄet je moĹžno mÄĹit), a pro pouĹžitĂ cĂvky jako prvku rezonanÄnĂho obvodu doporuÄenou rezonanÄnĂ frekvenci a minimĂĄlnĂ dosaĹžitelnou kvalitu. Je-li z nÄjakĂŠho dĹŻvodu tĹeba promÄnnĂĄ indukÄnost (napĹ. jednorĂĄzovĂŠ doladÄnĂ rezonanÄnĂho obvodu), provĂĄdĂ se zmÄna indukÄnosti posuvnĂ˝m feritovĂ˝m jĂĄdrem cĂvky (jĂĄdro je v kostĹe cĂvky na zĂĄvit a pĹi ladÄnĂ se jĂĄdrem otĂĄÄĂ ĹĄroubovĂĄkem z nemagnetickĂŠho materiĂĄlu).
Kapacita, C. NapÄtĂ na svorkĂĄch kondenzĂĄtoru je ĂşmÄrnĂŠ nĂĄboji na jeho elektrodĂĄch, u(t)=(1/C).q(t). PĹevrĂĄcenou hodnotu konstanty ĂşmÄrnosti nazĂ˝vĂĄme kapacitou kondenzĂĄtoru a mÄĹĂme ve Faradech (F),F=C/V. ProchĂĄzĂ-li kondenzĂĄtorem ÄasovÄ promÄnnĂ˝ proud i(t), je napÄtĂ na kondenzĂĄtoru dĂĄno jako
kde uo je moĹžno interpretovat jako napÄtĂ odpovĂdajĂcĂ nĂĄboji na kondenzĂĄtoru pĹed tĂm, neĹž zaÄal proud prochĂĄzet. ProblĂŠm integraÄnĂ konstanty mĹŻĹžeme eliminovat zapĂĹĄeme-li vztah ve formÄ urÄitĂŠho integrĂĄlu
KondenzĂĄtory se vyrĂĄbÄjĂ ve velkĂŠm mnoĹžstvĂ druhĹŻ, liĹĄĂcĂch se druhem dielektrika a povolenĂ˝m maximĂĄlnĂm napÄtĂm. Vzpomenete-li si na jednoduchĂ˝ vzorec pro kapacitu deskovĂŠho kondenzĂĄtoru uvÄdomĂte si, Ĺže kapacita je nepĹĂmo ĂşmÄrnĂĄ vzdĂĄlenosti desek a Ĺže tedy kondenzĂĄtor s tenkĂ˝m dielektrikem mĂĄ pĹi jinak stejnĂ˝ch rozmÄrech vÄtĹĄĂ kapacitu. Se zmenĹĄujĂcĂ se tlouĹĄĹĽkou dielektrika vĹĄak roste elektrickĂŠ pole, kterĂŠ je na dielektrikum pĹiloĹženo, aĹž do takovĂ˝ch hodnot, kdy dochĂĄzĂ k tzv. lavinovitĂŠmu prĹŻrazu materiĂĄlu, coĹž zpĹŻsobĂ zkrat mezi deskami vÄtĹĄinou trvalĂŠho charakteru, tedy zniÄenĂ kondenzĂĄtoru. Proto je nutnĂŠ pĹi koupi kondenzĂĄtoru vybĂrat vhodnĂ˝ typ tak, aby pĹi provozu zaĹĂzenĂ nedoĹĄlo k pĹekroÄenĂ maximĂĄlnĂho povolenĂŠho provoznĂho napÄtĂ na kondenzĂĄtoru. Dielektrikum kondenzĂĄtoru mĹŻĹže bĂ˝t papĂr, slĂda, umÄlĂĄ hmota (tzv. styroflex), keramickĂĄ vrstva nebo vrstva oxidu na kovu. Z hlediska nejvÄtĹĄĂho svodovĂŠho odporu jsou nejlepĹĄĂ kondenzĂĄtory styroflexovĂŠ (vyrĂĄbÄjĂ se v hodnotĂĄch do cca 10nF) a keramickĂŠ (v hodnotĂĄch do cca 0.1 ÂľF). Kapacity do ĹĂĄdovÄ 10 ÂľF mĹŻĹžeme obdrĹžet v provedenĂ MP (metalizovanĂ˝ papĂr), vÄtĹĄĂ hodnoty jen v tzv. provedenĂ elektrolytickĂŠm. JednĂĄ se o kovovou elektrodu, na kterĂŠ je vytvoĹena tenkĂĄ vrstviÄka nevodivĂŠho oxidu, kterĂĄ slouŞà jako dielektrikum. Druhou elektrodu tvoĹĂ vodivĂ˝ elektrolyt, kterĂ˝ dokonale "pĹilĂŠhĂĄ" k oxidovĂŠ vrstviÄce. NevĂ˝hodou tÄchto kondenzĂĄtorĹŻ je fakt, Ĺže kovovĂĄ elektroda musĂ bĂ˝t vĹždy pĹipojena na vyĹĄĹĄĂ potenciĂĄl neĹž elektrolyt, jinak elektrolyt zniÄĂ dielektrikum a tĂm i kondenzĂĄtor. Tyto typy kondenzĂĄtorĹŻ se vyrĂĄbÄjĂ s kapacitami od 1 ÂľF do nÄkolika tisĂc ÂľF, pokud majĂ elektrodu z hlinĂku; tzv. tantalovĂŠ elektrolytickĂŠ kondenzĂĄtory majĂ maximĂĄlnĂ kapacitu v ĹĂĄdu desĂtek ÂľF. TantalovĂŠ kondenzĂĄtory majĂ vĂ˝hodu v tom, Ĺže pĹi prĹŻrazu dielektrika obvykle nedojde ke zniÄenĂ, ale pouze ke snĂĹženĂ kapacity. HodĂ se proto (i svojĂ vyĹĄĹĄĂ cenou) do zaĹĂzenĂ se zvýťenou spolehlivostĂ. SkuteÄnÄ obrovskĂŠ kapacity majĂ elektrolytickĂŠ kondenzĂĄtory se zlatou elektrodou (tzv. Gold cap), kterĂŠ pĹi provoznĂm napÄtĂ cca 3-5V dosahujĂ kapacit aĹž do ĹĂĄdu 1F. PromÄnnĂŠ kondenzĂĄtory, tzv. kondenzĂĄtorovĂŠ trimry se vyrĂĄbÄjĂ v provedenĂ se slĂdovĂ˝m, pĹĂp. styroflexovĂ˝m, keramickĂ˝m a sklenÄnĂ˝m dielektrikem a pouĹžĂvajĂ se zejmĂŠna pĹi nastavovĂĄnĂ pevnÄ naladÄnĂ˝ch rezonanÄnĂch obvodĹŻ pĹi vĂ˝robÄ, kdy vĂ˝robnĂ tolerance nedosahujĂ pĹesnosti, se kterou musĂ bĂ˝t rezonanÄnĂ obvod nastaven (a kdy indukÄnost cĂvky nenĂ moĹžno mÄnit, tj. napĹ. kdyĹž je vyrobena jako ploĹĄnĂĄ spirĂĄla na tiĹĄtÄnĂŠm spoji). Tzv. otoÄnĂŠ kondenzĂĄtory, se vzduchovĂ˝m nebo styroflexovĂ˝m dielektrikem, dĹĂve hojnÄ pouĹžĂvanĂŠ v pĹijĂmaÄĂch pro ladÄnĂ, byly prakticky ĂşplnÄ vytlaÄeny kapacitnĂmi diodami; zĹŻstaly jen u tÄch aplikacĂ, kde je na kmitavĂŠm obvodu a tedy i na kondenzĂĄtoru vysokĂŠ napÄtĂ.