Říkáme, že střídavý elektrický obvod je v rezonanci, jestliže napětí U přiložené na obvod a proud I protékající obvodem jsou ve fázi. Tedy při rezonanci je celková komplexní impedance obvodu reálná a účiník je roven jedné. |
Sériová rezonanceRLC obvod na obr. 1 má komplexní impedanci Z=R+j(ω L-1/ω C)=R+jX. Obvod je v rezonanci, jestliže X=0, tj. ω L=1/ω C a tedy . Jelikož je ω =2π f, je rezonanční frekvence dána vztahem .
|
Na obr. 2 je znázorněna absolutní hodnota Z a jejích tří složek rezistance R, induktance XL a reaktance XC jako funkce ω. Při ω=ω0 se rovnají induktance a reaktance a Z=R. Při rezonanci má funkce Z=Z(ω) minimum. Jelikož I=U/Z, je pak proud obvodem maximální. |
Při frekvencích ω <ω0 je reaktance větší než induktance a úhel mezi reálnou osou a impedancí je záporný. Je-li rezistance malá, úhel se s frekvencí mění rychleji (obr. 3). Když se frekvence blíží nule, blíží se úhel -π/2. Při frekvencích ω >ω0 je induktance větší než reaktance a úhel je kladný. Když je ω >>ω0, úhel se blíží +π/2. |
Na obr. 4 je ještě zachycena admitance Y=1/Z jako funkce Y=Y(ω). Opět je vidět, že proud obvodem je větší při menší rezistanci. |
Paralelní rezonanceMějme paralelní obvod s ideálními prvky R, L, C v jednotlivých větvích
(obr. 5). |
Na obr. 6 je znázorněna absolutní hodnota Y a její tři složky G, BL a BC jako funkce ω. Jelikož v rezonanci je admitance minimální a I=UY, má proud v rezonanci minimální hodnotu. |
Paralelní rezonance v obvodu se dvěma větvemi |
V obvodu na obr. 7 je celková admitance Y rovna
součtu admitancí v jednotlivých větvích. Obvod je v rezonanci, když a tedy . Řešením této rovnice získáme výsledný vztah . Rezonanční frekvence tohoto obvodu se od rezonanční frekvence paralelního spojení čistých prvků R, L, C liší faktorem . Jelikož frekvence je kladné reálné číslo, má obvod rezonanční frekvenci jen v případě, že výrazy RL2-L/C a RC2-L/C jsou oba kladné nebo oba záporné. Jsou-li oba rovny nule, je obvod v rezonanci při všech frekvencích. |
Činitel jakosti QČinitel jakosti cívky, kondenzátoru a obvodu se definuje jako Q=2π E/ET, kde E je maximální akumulovaná energie na prvku a ET je energie přeměněná na prvku za jednu periodu. V RL obvodu (obr. 8) a v RC obvodu (obr. 9) je energie disipovaná za periodu dána součinem průměrného výkonu na rezistoru a periody T=1/f, tedy . |
V RL obvodu je maximální akumulovaná energie
, tedy
.
V RC obvodu je , tedy . V sériovém RLC obvodu v rezonanci se akumuluje konstantní množství energie. Když je napětí na kondenzátoru maximální, je proud cívkou nulový a obecně . Z toho je . Na obr. 10 je proud v sériovém RLC obvodu jako funkce frekvence f. Při f0=ω 0 /2π prochází obvodem maximální proud I0. |
Jelikož průměrný výkon dodávaný do obvodu je P=I2R,
při proudu
je výkon roven polovině maximálního výkonu při frekvenci f0 .
Body odpovídající frekvencím f1 a f2
nazveme body polovičního výkonu. Rozdíl mezi těmito dvěma body, měřený
v hertzích, se nazývá šířka pásma BW.
Nyní můžeme činitel jakosti napsat jako podíl rezonanční frekvence a šířky pásma, . Rezonanční frekvence ω0 je geometrickým průměrem ω1 a ω2 , a . V paralelním obvodu se třemi větvemi na obr. 11 se v rezonanci akumuluje konstantní množství energie. Je-li proud cívkou maximální, je napětí na kondenzátoru nulové a obecně . Tedy . |