Pro jednu částici je nutné změřit nejméně 25 poloh.
Vzhledem k tomu, že velikost částic je blízká vlnové délce světla, pozorujeme výrazné ohybové jevy. Nevidíme přímo částici, ale pozorujeme ohyb světla na částici s typickou strukturou tmavých a světlých prstenců.
Výsledky průběžně ukládejte „Soubor::Uložit“! Data se ukládají včetně kalibrace, takže také průběžně ověřujte, že kalibrace je stále platná (pozor při výměně objektivů)!
Vybrané obrázky „vytiskněte“ do .pdf souborů (zvolte příkaz „Soubor::Tisk obou stránek protokolu“ a pak jako Cíl namísto tiskárny vyberte „Uložit jako PDF“) a přiložte k protokolu. Není na škodu reprezentativní obrázek vložit také přímo do protokolu.
Průměr částic určete ze snímku z elektronového mikroskopu, k dispozici je program Solarius. Nejistotu určení průměru částic charakterizujte pomocí std. výběrové odchylky, nepoužívejte std. odchylku aritmetického průměru. (V experimentu se použije jedna ze skutečných částic, nikoliv neexistující částice průměrná.)
K mikroskopu je v praktiku stručný návod.
Pro výpočet aktivity částice není lineární regrese nezbytná. Pokud ji chcete použít, nejvhodnější je funkce „Analysis::Fitting::Linear Fit“ v Originu. Ta používá 3 sloupce: X, Y a ErrY. Poslední sloupec obsahuje nejistoty jednotlivých bodů, které se vyjadřují chybovými úsečkami. Chyba nezávisle proměnné se nezapočítává. (Ta je v našem případě většinou malá, takže to nevadí.) Pro započtení chyb ErrY je nutné na záložce „Fit Control“ odstranit zatržení položky „Scale Error with sqrt (Reduced Chi-Sqr)“. Proložte lineární regresi procházející počátkem (tamtéž zatrhnout „Fix Intercept“ a případně nastavit „Fix Intercept at“ na 0), sníží se tím nejistota vypočtené směrnice. Nepoužívejte regresi v Excelu, která chyby započítat neumí. Vypočtená statistická nejistota směrnice by pak tvořila jen malou část skutečné nejistoty výsledku. V Excelu lze směrnici i její chybu vypočítat numericky s použitím dohledatelných vzorců.