Jubilejní rok jsme zahájili výrobou tabla zaměstnanců, kde jsme navázali na tradici — v roce 1983 vzniklo tablo k 30. výročí a v roce 1993 k 40. výročí. Po pauze v roce 2003 jsme nechtěli nic zanedbat a začali jsme s přípravou tabla s dostatečným předstihem. Výsledek je k vidění na 2. patře, náhled zde.
Již je to pár let (v roce 2006), co naše katedra změnila svůj název, ale po řadu let si ještě ponechala svoje původní, nutno dodat historické, logo. U příležitostí 60. výročí bylo vytvořeno logo nové, a po přechodnou dobu bylo používáno v "60kové verzi," která odkazovala na minulost. S novým rokem (2014) si již katedra ponechá pouze logo nové, které je vyvedeno v národních barvách.
Na seminářích jsme v průběhu roku shlédli průřez aktuálními tématy řešenými na katedře. Přehledové referáty vyvrcholily vystoupením dvou vedoucích katedry na závěrečném, slavnostním semináři.
S blížícím se koncem roku vznikla též myšlenka vytvořit k jubileu kalendář, který by ukázal práci jednotlivých skupin, ale také některé společné aktivity, jako je zimní seminář. Pro řadu bývalých zaměstnanců a vědeckých kolegů z celého světa se tak stal připomínkou doby strávené na naší šedesátileté dámě.
"Rok oslav" vyvrcholil slavnostním seminářem, na kterém byly proneseny poslední dvě přednášky z cyklu odborných vystoupení, vyslechli jsme vzpomínky absolventů katedry (P. Hedbávný, J. Mysliveček, H. Turčičová), které osud zavál na různá odborná pracoviště, užili si sonetu "Jubilejní tóny" zkomponovaného k této příležitosti J. Wildem a provedeného posluchačkami HAMU, sledovali jsme udělení pamětních medailí "veteránům" katedry doc. Tomkové a prof. Pátému. Prof. Pátý svým dojemným proslovem probudil v řadě mladších posluchačů sounáležitost s naší katedrou.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
z balkónu svých 85 let pohlížím na naši katedru a mám radost z jejího šedesátiletého vývoje. Počátky nebyly snadné. Vstoupili jsme do zcela prázdných místností a naším úkolem bylo z nich učinit laboratoře, což nebylo lehké v tehdejší době, kdy nebylo téměř nic k dostání. Jediným zdrojem byl výprodej pozůstatků vybavení skladu německé armády. K práci jsme přistupovali s velkým zaujetím až nadšením, které vycházelo z radosti nad koncem války a možnostmi rozvoje našeho státu. Kolemjdoucí Fyzikálního ústavu se podivovali, že okna našich laboratoří svítila denně až do půlnoci. Tak již po třech letech jsme mohli pracovat na samodělných aparaturách a uvádět do chodu praktika pro začínající studenty našeho oboru. Naši katedru vedl profesor Vilém Kunzl, který měl porozumění pro práci na rodícím se pracovišti díky svým zkušenostem z třicátých let, kdy se rodil Spektroskopický ústav profesora Dolejška. Katedra se rozšiřovala o pracovníky z řad nejlepších absolventů a byla tedy společenstvím vysloveně mladých lidí, kteří byli ochotni nasadit své síly pro společné dílo.
Katedra si byla vědoma významu spolupráce s nevysokoškolskými pracovišti, zabývajícími se příbuznými obory. Zřídila seminář, na kterém vystupovali kolegové s informacemi o jejich práci. V roce 1960 přišla doc. Eckertová s myšlenkou uspořádat celostátní konferenci o elektronice a vakuové fyzice. Byla úspěšná a přispěla k vzájemné informovanosti všech účastníků o stavu a možnostech našich oborů. Konference se opakovaly i v dalších letech a podařilo se na ně zvát i pracovníky ze zahraničí — nejprve z východních zemí, a později i ze západu. To otevíralo dveře naší fyzice do zahraničí a přinášelo i možnosti k cestám do zahraničí na odborná pracoviště a k významným inspiracím. V roce 1968 se konference podílela i na politickém manifestu proti invazi vojsk. Nedlouho poté byly pro tuto angažovanost konference ukončeny a všem organizátorům konferencí bylo dáno najevo, že se s nimi a jejich možnou kariérou nepočítá. Katedra si však v dalších letech udržela dobré kontakty, navázané na minulých konferencích, a dokázala je i využívat ve prospěch vědecké práce.
Z katedry vyšly podněty a dokonce i cílená pracovní podpora při přípravě a založení Fyzikálně-vědecké sekce JČSMF. Díky tomu se naše fyzika stala participující složkou světové fyziky a po organizační stránce se stala součástí evropské fyzikální společnosti, tehdy právě nově založené (EPS). V oboru vakuové fyziky se katedra intenzivně zajímala o možnosti zřídit Čs. národní komitét pro vakuovou fyziku, techniku a aplikace. V roce 1965 byl tento komitét zřízen pod křídly Akademie (komise pro organizaci vědeckých společností — KOVS ČSAV), byl přijat na konferenci ve Stuttgartu do mezinárodní unie IUFTAV a v prostorách katedry byl na dlouhá léta zřízen jeho sekretariát. Komitét se snažil o spolupráci mezi pracovišti v našem státě pěstujícími fyziku nízkých tlaků a její využití. Prostřednictvím podpůrného fondu IUFTAV realizovala studijní pobyty mladých pracovníků v zahraničí. Komitét prosazoval své obory do státního plánu vědecké práce. To přinášelo další možnosti rozvoje oboru až do roku 1992, kdy byla činnost všech komitétů pozastavena.
Katedra se snažila prostřednictvím řady svých pracovníků o vzdělávání studentů nejenom ve své vlastní specializaci, ale i v plnější šíři tak, aby její absolventi byli skutečnými vzdělanci. Pořádala nebo podporovala pořádání akcí JČSMF zaměřených na hraniční obory fyziky a obory, které měly určitá propojení s fyzikou. S touto činností spojené besedy, přednášky a semináře sledovaly ovšem i cíle, které musely být v té době skrývány, poněvadž byly proti tehdejší politice. Jako příklad lze uvést seminář o ekologii a fyzice a besedy o organizaci zahraničních vědeckých společností a jejich demokratickém zakotvení. Katedra spolupracovala a podporovala ty obsahové stránky Čs. čas. fyz. A, které se týkaly aktuální práce fyzikálních pracovišť v našem státě a přípravu a publikaci referativních statí. V 80. letech připravovala výstavky v prvním poschodí ve foyer budovy v Tróji, které měly obecnější fyzikální a kulturní zaměření a byly vyhledávány návštěvníky z blízkých ústavů Akademie.
Katedra se vždy starala o pěstování přátelských styků mezi studenty a učiteli. Velmi účinným prostředkem k tomu bylo nejenom laboratorní úsilí na diplomových pracích, ale i zimní týdenní semináře s účastí studentů nejvyšších ročníků, na nichž referovali studenti o svých diplomových pracích a přítomní pedagogové o své vědecké práci. Katedra každoročně seznamovala na vícedenních cestách studenty s našimi vědeckými a technickými pracovišti, a to i na Slovensku.
Ovzduší na katedře bylo přátelské a dělné a přispívalo nesporně k úrovni a četnosti vědeckých prací na katedře vytvořených, ale i k úrovni diplomových a kandidátských prací. Domnívám se, že i do budoucích let by měla katedra jít touto cestou. Absolventi naší katedry nalézali uplatnění i na náročných a možno říci i vrcholných místech v oboru, nejen v našem státě, ale i v zahraničí, k němuž počítáme i USA. V období totalitního režimu se naši studenti chovali po většině s velkým srozuměním s učiteli a ve vypjatých situacích se dokázali chovat statečně a cílevědomě.
Katedra za celý můj život se stala částí mého těla i duše, a jsem rád, že mi osud dal možnost na ní pracovat a dal i tím důvod pro uspokojující pohled na můj život.