Katedra fyziky povrchů a plazmatu

Něco málo z dávné historie katedry (tj. bývalé Katedry elektroniky a vakuové fyziky)

(volně zpracováno podle vzpomínek Prof. Libora Pátého)

Od školního roku 1952/1953 se studium matematiky a fyziky na Univerzitě Karlově soustředilo do nové matematicko-fyzikální fakulty. Katedra elektroniky a vakuové fyziky se v roce 1953 oddělila od katedry fyziky. Její původní název byl Katedra vysoké frekvence a vakuové techniky. (současný název získala až v roce 1960). Zřízena byla z popudu vládní komise vedené Dr. Goldschmiedem. Důvodem byl zájem vojenského výzkumu a vývoje o výchovu mladých odborníků zaměřených hlavně na problémy související s generování vysokofrekvenčního elektromagnetického záření. Pro funkci vedoucího této nové katedry byl získán Prof. Dr. Vilém Kunzl, který tehdy působil na Přírodovědecké fakultě Komenského univerzity v Bratislavě, kam brzy po konci světové války přešel s úkolem položit základy katedře fyziky. Prof. Kunzl byl žákem a spolupracovníkem Prof. Václava Dolejška (1895-1945) a měl zkušenosti s vakuovou experimentální metodikou jako experimentátor v oboru spektrometrie roentgenova záření. Tajemnicí nové katedry byla jmenována odborná asistentka Jiřina Vejvodová. Poněvadž Prof. Kunzl se nemohl ihned vyvázat ze svých povinností v Bratislavě a do Prahy déle než rok z Bratislavy dojížděl, zastupoval jej další člen katedry Dr. Čestmír Muzikář, pozdější profesor teoretické fyziky. Asistenti Vítězslav Veselý a Emil Vrchovecký působili na katedře jen krátce, odešli na jiná pracoviště. V roce 1954 nastoupila odborná asistentka Ludmila Eckertová, která se vrátila ze studia v Moskvě, kde získala kvalifikaci kandidáta věd, a asistent Libor Pátý, který právě ukončil studium. Katedra požadovala dále pomocné pracovníky - laboranta, vakuového skláře a radiomechanika. Pro nízké platy ve školství bylo velmi obtížné tyto pracovníky získat. První z nich nastoupil pan František Mužík, bývalý laborant Spektroskopického ústavu vedeného Prof. V. Dolejškem. Jemu katedra vděčí za první práce spojené s vybavováním laboratoří.

Katedra získala prostory v přízemí západní části budovy Fysikálního ústavu (nyní budova Ke Karlovu 5) sousedící s pracovnou profesora. Shodou okolností to byla místnost, v níž v předválečném období pracoval Prof. Dolejšek. Snad toto umístění přispělo ke snaze Prof. Kunzla obnovit duch Spektroskopického ústavu vyznačený pospolitostí všech pracovníků, přátelským a demokratickým ovzduším.

V té době přecházelo tehdejší čtyřleté studium na Matematicko-fyzikální fakultě na pětileté s tím, že poslední dva roky studia obstará katedra svými kurzovními a výběrovými přednáškami, semináři, praktiky, laboratorními a diplomovými pracemi sama. Katedra vytvářela svůj odborný profil především v kontextu s touto výukovou povinností. Byla urychleně budována praktika vysoké frekvence a vakuové techniky. Stavba čtyř skleněných vakuových aparatur by byla neproveditelná bez pomoci externího skláře Jiřího Moce, zaměstnance tehdy nově zřízené Laboratoře experimentální a teoretické fyziky Čs. akademie věd, která užívala v budově Fysikálního ústavu některé laboratoře. Potíže s experimentálním vybavením byly tehdy veliké. Po válce byl obecný nedostatek čehokoliv - například vodičů, nejelementárnějších elektrotechnických součástek a materiálů. Určitou pomocí byly sklady zbylých součástek a materiálů po německé armádě, v nichž měly vysoké školy přednostní právo se zásobit.

I když se situace díky obnovované výrobě postupně lepšila, potíže v získávání materiálů, součástek a přístrojů trvaly dále, poněvadž každou drobnost bylo nutno s více než ročním předstihem nejprve "plánovat". Toto plánování bylo postrachem pro pracovníky katedry, kteří s ním ztráceli mnoho času. Jak byl pak postupně plánovaný materiál dodáván, bylo nutno jej skladovat, plnit skříně v laboratořích a na chodbách a teprve po letech, pomocí těchto "katedrálních" skladů, zajišťovat práci posluchačů, diplomantů a vědeckou práci.

První přednášky katedry byly tyto: Kinetická teorie plynů, Výboje v plynech, Spektroskopie (Kunzl), Technologie vakuových materiálů (W. Espe), Elektronová optika (Vejvodová), Emise elektronů, Teoretická elektrotechnika (Eckertová) a Vybrané partie z fyziky vysokého vakua (Pátý).

V roce 1955 začala katedra pořádat zásluhou L. Eckertové Seminář vysoké frekvence a vakuové techniky, na němž referovali o svých pracích, kromě pracovníků katedry, pracovníci výzkumných ústavů, akademie a též příležitostní zahraniční hosté. Po dlouhá léta se těšil hojné účasti učitelů a posluchačů fakulty, ale i mimofakultních odborníků. Kurzovní přednášky byly obohaceny o Radiofyziku (L. Pekárek z ČSAV) a Teorie centimetrových vln (R. Donocik z Výzkumného ústavu sdělovací techniky).

Začala se postupně rozvíjet i vědecká práce katedry, byly prezentovány první vědecké publikace. Hmotná a personální tíseň poněkud polevila, když v roce 1956 vláda vyslovila podporu vědecké práce. Přínosem pro vědeckou práci byla i rozvíjející se spolupráce s ústavy akademie (s nově zřízeným Fyzikálním ústavem, Ústavem technické fyziky a "rezortním" Výzkumným ústavem vakuové elektrotechniky).

Na tomto místě prozatím končí vzpomínání profesora Pátého, ale pevně doufáme, že časem připojíme jednak jeho pokračování, jednak i vzpomínky dalších kolegů z katedry. Historii připomíná i stránka z "Karolínky" 1957/8 se zmínkou o katedře.