FOTOGRAFICKÁ TECHNIKA

Proces fotografování byl od vzniku fotografie spjat převážně s optikou a chemií. Teprve rozvoj elektroniky byl schopen ji dát nový rozměr. Nejde jen o automatizaci ovládání pro dosažení komfortu při obsluze, ale také o zvýšení přesnosti nastavení expozičních parametrů a automatického ostření. Největším průlomem je však začlenění fotografie k digitálním technologiím, tedy digitalizace obrazu již v samotném přístroji a jeho přenos pomocí počítačových sítí, prohlédnutí na TV obrazovce či na LCD barevném displeji nebo vytisknutí na domácí barevné tiskárně. Je také možné si nechat zpracovat data z digitálního fotopřístroje na běžnou fotografii ve fotolabech.

Během vývoje se vykrystalizovaly dva směry uspořádání komerčního fotografického přístroje:

1. Kompaktní přístroj pro rodinnou fotografii vybavený zejména automatickými funkcemi. Obsluha pouze zakládá film, vybírá si objekt a mačká spoušť. Přesto i úplný laik získá za běžných situací použitelné snímky ve formátu maximálně 13 x 18 cm. Spektrum těchto přístrojů se liší výbavou od objektivu fix-fokus (při clonovém čísle kolem hodnoty 5,6 je zajištěna přijatelná ostrost malých formátů fotografií od asi 1 metru až do nekonečna) až po miniaturní zoomy s horší světelností. Dražší modely pak mají i přesnější automatiku včetně bleskové.
Vzhledem k tomu, že digitální přístroje umožňují sledování záběru na LCD displeji, takže při náročnější práci odpadá potřeba jednooké zrcadlovky, spadají sem i digitální přístroje s velmi bohatou výbavou funkcí (velký rozsah časů závěrky, možnost ručního nastavení a korekcí expozice, vedle automatického ostření s více paprsky i ruční ostření, atd.). Nicméně v této kategorii není zpravidla možnost výměny objektivu, takže pro skutečně profesionální práci se tyto přístroje nehodí.

2. Jednooké zrcadlovky pro velmi široké spektrum použití od rodinné fotografie až po profesionální práci. Hlavní předností je možnost použití výměnných objektivů (zoom je šikovná věc, ale jeho ostrost a kontrast je přeci jenom horší než u objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností), měření expozice, ostření a výběr motivu tímtéž objektivem jakým pak bude fotografováno. Technická komplikace ve formě sklopného zrcadla, jehož pomocí odchylujeme světlo z objektivu před expozicí do hledáčku, je daní za nepřekonatelnou přesnost při ovládání tohoto přístroje. Pro řešení i těch nejkomplikovanějších světelných situací jsou vybaveny vedle automatických funkcí možností ručního nastavení expozičních parametrů a ručního zaostření.

V úloze se setkáte s představiteli obou druhů: klasický automatický kompakt MINOLTA Freedom Dual a digitální kompakt Olympus Camedia 820L a jednooké zrcadlovky - automatická Praktica B 100 určená pro fotografování a druhý kus pro prohlížení a manipulaci.

Zatímco digitální jednooké zrcadlovky se příliš neliší od svých analogových kolegyň, v oblasti kompaktních přístrojů došlo k nebývalému rozmachu forem:
1. přístroj má pouze optický hledáček, jen u nejlevnějších přístrojů (často kombinace s webovou kamerou, protože rozlišení je podobné jako u videa, tj. max. 768x574), vnitřní paměť, kterou již nelze rozšířit
2. optický hledáček kombinovaný s LCD displejem, většinou již výměnné paměťové karty
3. miniaturní LCD hledáček s LCD displejem (již jen jedna optická soustava)

Automatické systémy řízení expozice využívané v současných přístrojích jsou ve škále od velmi jednoduchých (pevně nastavená dvojice clona - čas pro určitou úroveň osvětlení) až po velmi komplikované vyhodnocování jednotlivých segmentů obrazu a jejich poměrový přínos pro celkové nastavení expozice.

Historicky existují čtyři automatické systémy nastavení expozičních parametrů:
1. Electric Eye (zkratka EE)
Zde fotograf nastaví dobu expozice a automat nastaví mechanicky v objektivu podle světelných podmínek (a samozřejmě i citlivosti filmu) hodnotu clony. Vyhledem k menší přesnosti nastavení clony (asi 1/3 clonového čísla, je dána mechanicky) má tato automatika i menší rozsah a přesnost nastavených hodnot. Navíc vyžadovala speciální objektivy s ovládáním clony. u filmových kamer však byla jedinou možností, protože nebylo možno měnit dobu expozice - ta byla dána frekvencí políček filmu.
2. Electronic Shutter (zkratka ES)
Tato automatika znamenala průlom elektroniky do fotografických přístrojů (Pentax, 1973). Základem je elektronicky řízená závěrka s možností nastavení doby expozice ve velkém rozsahu (30 s až 1/12000 s) a s velkou přesností. Fotograf si zvolil clonu objektivu a automatika mu přiřadila expozici v daném rozsahu.
3. Programová automatika
Je v podstatě spojením obou systémů, aby fotograf se mohl starat jen o výběr snímku. Program určuje jak se bude průběžně měnit nastavení clony a času při změnách jasu scény. Protože u vážné tvorby je nutno brát v úvahu některé priority nastavení (např. u sportovní fotografie je důležitý kratší čas, u portrétu vyšší clonové číslo), jsou programy u dražších přístrojů dále děleny podle těchto priorit.
4. Blesková automatika
Řídí průběh expozice při osvětlení vestavěným nebo programově kompatibilním bleskem. V podstatě se jedná o kombinovanou automatiku, kde je nastavována clona objektivu (i podle citlivosti filmu ) a doba expozice se řídí nikoliv závěrkou, ale dobou záblesku. Závěrka je automaticky nastavována na synchronizační čas X - nastaven čas, aby v době záblesku štěrbinová závěrka zcela odkrývala obrazové pole filmu (bývá cca 1/60 s až 1/125 s podle rychosti závěrky).

Automatické systémy ostření jsou v podstatě dvou typů:
1. Zaostřování pomocí vyhodnocení odrazu vyslaného infračerveného signálu od předmětu, na který zaostřujeme. Výhodou je jednoduchost systému a spolehlivá funkce i při nižší úrovni osvětlení, nevýhodou je vliv zaostřovacího bodu (je zpravidla ve středu obrazu) na kompozici snímku. Zaostření může ovlivnit i náhodné mihnutí větve, jiné osoby apod.
2. Zaostřování založené na poznatku, že ostrý obraz má nejvyšší kontrast. Proto systém vyhodnocuje kontrast obrazu v hledáčku (u složitějších systémů odděleně kontrast v jeho segmentech) a ostří tak dlouho, až je dosaženo nejvyššího kontrastu. Tento systém se vyznačuje při ostření určitým postřehnutelným „laborováním“ kolem ostrého obrazu. Nevýhodou je závislost na úrovni osvětlení scény, a také na ohniskové vzdálenosti použitého objektivu, protože se projeví vliv hloubkové ostrosti - u širokoúhlého objektivu se zaostřená vzdálenost a skutečná vzdálenost mohou podstatně lišit, i když výsledek bude dobrý. U zoomů však mohou vznikat problémy při změně ohniskové vzdálenosti, kdy automatika musí tuto chybu dohánět.

Doporučená literatura:

1. Tausk, P. a kol.: Praktická fotografie - oborová encyklopedie
SNTL Praha 1973
2. Tomášek, Z.: Fotografické přístroje
Merkur Praha 1975, 1985
3. Knapp, M.: v mžiku (digitální kamery)
časopis CHIP 12/95, str. 94 - 95
4. Josefus, P., Málek, M.: Svět digitálně
časopis CHIP 7/96, str. 90 - 92
5. Digitální fotografie - CHIP Special
účelová publikace nakl. Vogel Publishing s.r.o.
6. Testy digitálních přístrojů v časopise CHIP

Upozornění:

Vyvarujte se osahávání skla objektivu, nečistěte objektiv rukou ani částmi oděvu! Čistění je nutno provádět čistým klůckem vaty s trochou éteru nebo přinejhorším lékařského lihu.

Úkoly:

1. Vypracujte domácí písemnou přípravu - odpovědi na otázky:
a) co je to clonové číslo a proč má stupnice clonových čísel stupňování např. ....,1.4, 2, 2.8, 4, 5.6, 8, 11, 16, 22, ....?
b) proč má stupnice expozičních časů u fotografických přístrojů stupňování např. ...., 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000, .....? Jaká je souvislost mezi touto stupnicí a stupnicí clonových čísel?
c) co je to směrné číslo bleskového přístroje a o čem nás informuje?
2. Seznamte se se základními ovládacími prvky fotografických přístrojů. Po odejmutí objektivu u jednookých zrcadlovek si vyzkoušejte funkci sklopného zrcadla. Vyzkoušejte funkci automatického zaostřování a změny ohniskové vzdálenosti u kompaktního přístroje Minolta. Vyzkoušejte funkce ostření u digitálního přístroje pohledem na barevný displej (pozor, je nutno mít přístroj připojen do sítě přes adaptér - jinak je životnost baterií v přístroji omezena na několik minut!!!).
3. Pořiďte pomocí přístroje s filmem (je na stativu) sérii snímků (film bude vyvolán po expozici snímků všech skupin a budete z něj moci udělat snímky v temné komoře):
a) autoportrét s využitím samospouště a pomocí blesku
Při fotografování s pomocí přídavného blesku neplatí údaje expozimetru, protože čas expozice určuje blesk dobou svého záblesku. Proto musíme nastavit čas X - synchronizační čas elektronického blesku, který zajistí, aby v okamžiku záblesku bylo celé filmové okénko otevřené (štěrbina závěrky bude širší než rozměr filmového okénka). Clona objektivu se nastavuje podle citlivosti filmu, případně i podle vzdálenosti fotografovaného objektu - tabulka je uvedena na bleskovém přístroji. U vestavěných blesků (jsou řízeny fotočidlem) je nastavení provedeno zcela automaticky.
b) snímek miniaturního detailu (odplášťovaný integrovaný obvod v krabičce) pomocí sady mezikroužků - velmi obtížné zaostření díky velmi malé hloubkové ostrosti objektivu s mezikroužky. Ze stejného důvodu je nutno fotografovat ze stativu při dobrém osvětlení (při expozici bude objektiv více zacloněn, a tím se zvětší rozsah hloubkové ostrosti).
4. Digitálním fotoaparátem pořiďte snímky s využitím blesku i bez, případně snímky s využitím funkce makro (u Olympusu 20 až 70 cm). Počet volných snímků vidíte na displeji přístroje podle rozlišení (Normal - max. 120, HQ - max. 40 při paměťovém čipu 8 MB).
5. Přeneste vybrané snímky do počítače prostřednictvím adaptéru do diskové mechaniky. Vznikne tak vlastně disketa s kapacitou paměťové karty a se snímky pracujeme jako s ostatními soubory v PC.
6. Pomocí programu Corel Photo-Paint nebo Adobe Photoshop snímky upravte jak do velikosti (ořez), tak do barevného podání. Jeden snímek si vytiskněte na barevní inkoustové tiskárně. Snímky z přístroje po ukončení práce vymažte - v PC je to pohodlnější.
, kuchar@karlov.mff.cuni.cz