Vybavení počítače mechanikou CD je dnes nutností, pokud vůbec chceme
instalovat jakýkoliv program nebo ovladače k periferním zařízením (tiskárny,
vnější paměťová média, skenery, modemy, apod.). Dnešní počítače umožňují
také z CD bootovat po příslušných nastaveních v BIOS. Vzhledem k možnosti
uložit na laciné médium až 700 MB dat, je využití CD disků rozsáhlé.
V mnoha případech však takováto kapacita nestačí. Pokud chceme shlédnout
celovečerní film ve slušné kvalitě nebo si uložit obsah svého HDD jako
zálohu, pak je 700 MB málo. Řada programů je již dnes distribuována na
více CD. Proto se objevil následník CD: DVD - Digital Versatile Disk. Jedná
se o zpětně kompatibilní zařízeni s CD (lze na nich číst i klasické CD
disky), ale jejich úložná kapacita je podstatně větší: jednostranný, jednovrstvý
- 4,7 GB. S takovou kapacitou je už možné distribuovat celovečerní film
v kvalitě MPEG-2 včetně titulků v různých jazycích, zajímavostí z natáčení,
profily herců, atd.
Často však dochází u starších DVD mechanik k potížím při čtení vypalovaných
CD disků z důvodu odlišné vlnové délky světla laseru.
Existují i disky DVD-RAM, které je možno až stotisíckrát přepsat, ale
platíme za to sníženou kapacitou (ze 4,7 GB na 2,6 GB, resp. z 9,4 GB na
5,2 GB).
S příchodem DVD se objevuje řada dosud neznámých problémů, které vyplývají
ze snahy výrobců omezit šíření pirátského SW a filmů tím, že svět rozdělí
na několik teritorií, kde budou vzájemně kompatibilní disky a přehrávače.
Důsledek je ten, že disk z jiného teritoria nelze přehrát na přehrávači
z jiného teritoria. Proto pozor při nákupu DVD disků a stolních mechanik.
Uživatel by pak mohl být velmi nepříjemně překvapen. Lidský důvtip však
bourá omezení prolomením takovýchto ochran pomocí speciálního SW.
Rozeznáváme tři druhy médií pro CD mechaniky:
CD: lisovaný kotouč z výroby u něhož je odrazivost plošek cca
80 % a odrazivost jamek cca 28 % (logická 0 nebo 1)
CD-R (1993): umožňuje jediný zápis v určitém místě, to znamená,
že zahřátím místa laserem dojde k trvalé změně odrazivosti reflexní vrstvy.
Tato technologie se nazývá WORM (write once/read many). Celkem je možno
provést 99 zápisů do naplnění kapacity disku. Vzhledem k tomu, že je nutno
při každém zápisu vytvářet novou TOC (table of contens - obdoba FAT u HDD),
která však zabere několik MB, je potom kapacita takového disku mizivá -
obsahuje vlastně jen TOC. Například 5 obrázků z Corela, o velikosti cca
700 kB každý, vypálených postupně zabere na CD disku 66 MB!
CD-RW (1997): přepisovatelný disk umožňuje opakovaný zápis po
předchozím vymazání dat. Toho je dosaženo vedle jiné struktury disku (eliminace
tepelných vlivů) také třemi stupni výkonu laseru. Při čtení se používá
takový výkon, kdy se nemění struktura záznamové vrstvy. Při zapisování
se používá nejvyšší výkon laseru, takže teplota záznamové vrstvy dosahuje
místně 500-700 stupňů C, čímž se stane amorfní a špatně odráží světlo laseru
při čtení (pit). Při mazání je výkon laseru nižší, takže při dosažení teploty
cca 200 stupňů C se záznamová vrstva stane krystalickou a dobře odráží
světlo čtecího laseru (ploška).
Vypalovací mechaniky
V počátcích této technologie nebylo mnoho na výběr. Vzhledem k značnému objemu přenášených dat se využívalo u vestavěných mechanik rozhraní IDE/EIDE/ATAPI jako u HDD a u externích zařízení výhradně rozhraní SCSI (podobně jako u skenerů). Postupně se vyvíjela i jiná rychlá rozhraní, takže dnes externí zařízení připojujeme k moderním počítačům přes rozhraní USB 2.0 nebo FireWire. Jinak současné mechaniky se liší velmi málo co se týká vlastností, podporovaných formátů a technologií, které zabraňují "podtečení vyrovnávací paměti" (jedná se o situaci obvyklou u starších mechanik, kdy často docházelo ke zničení média v okamžiku, kdy počítač nestačil včas dodávat data k vypálení). Šikovnou funkcí je simulace vypalování, kdy celý proces probíhá zcela identicky jako při skutečném vypalování, čímž je možné si otestovat, zda máme vše dobře nakonfigurováno.
Na co dbát zejména:
- používat kvalitní disky,
- jistotu získáme pokud budeme kopírovat nižší rychlostí, i když to
bude déle trvat; některé disky vypálené vyšší rychlostí nelze na některých
mechanikách přečíst (kombinaci vypalovačka-používaný CDdisk nutno vyzkoušet);
- vypalovat nejlépe z HDD pomocí Image (vytvoří se na HDD identický
systém souborů jako pak bude na CD);
- nikdy nevypalovat režimem On-the-Fly přímo z jiného CD nebo ze sítě;
- při postupném vypalování metodou Mutlisession nesmíme zapomenout
příkazem Import vložit do nově vypalované oblasti odkaz na veškerá předcházející
data (novější SW již to dělá zpravidla automaticky, ale pokud data nechceme
zahrnout do nového záznamu, musíme je naopak odstranit z výběru), jinak
by byla čitelná data jen z posledního vypalování;
- na uzavřený CD disk již není možné nic vypálit, proto jeho uzavření
musíme dobře zvážit; naopak pokud chceme vypálená data zajistit proti ztrátě
například při dalším neúspěšném vypalování, disk uzavíráme vždy.
| , kuchar@karlov.mff.cuni.cz |