Rovinný magnetron (planotron)


Doposud jsme elektromagnetické pole v magnetronové dutině považovali za kmity. Fázové posunutí mezi sousedními štěrbinami muselo vyhovovat podmínce images/07_2/image002.gif, která plynula z toho, že struktura obvodových rezonátorů - neboli periodická struktura - byla kruhově uzavřená. Dospějeme však ke stejnému výsledku, budeme-li elektromagnetické pole v magnetronové dutině považovat za elektromagnetickou vlnu, která postupuje dokola (rotuje). Geometrický úhel mezi středy sousedních štěrbin je images/07_2/image004.gif . Vlna postoupí od jedné štěrbiny k následující za čas images/07_2/image006.gif, potom úhlová rychlost rotující vlny je w.

images/07_2/image008.gif

Fázový rozdíl mezi sousedními štěrbinami je j.

Z hlediska pozorovatele, který se pohybuje s postupující vlnou musí tedy platit

images/07_2/image012.gif

tj. images/07_2/image014.gif

odkud

images/07_2/image016.gif

Číslo images/07_2/image018.gif je celé číslo, takže images/07_2/image020.gif. Ke každému images/07_2/image022.gif patří řada vln, které jsou zpomalené, jejich úhlová rychlost je nižší než frekvence w příslušného kmitu. Největší rychlostí se pohybuje základní vlna pro m = 0. Pro modus p  je images/07_2/image030.gif.

Co jsme chtěli tímto rozborem naznačit?

Rezonanční struktura magnetronové dutiny pracuje jako zpomalovací struktura. Zpomaluje elektromagnetické vlny, čímž je vlastně umožněna jejich silná interakce s elektrony. Je patrně poněkud „nepřirozené“ kmity v uzavřené dutině považovat za rotující vlnu (vlny). Můžeme si však představit, že válcový magnetron rozřízneme a narovnáme. Dostaneme tak rovinný magnetron (obr. 7.2.1), kde již elektromagnetická vlna nerotuje, ale postupuje vpřed zpomalenou rychlostí. Tento rovinný magnetron je přístupnější analytickým metodám výpočtu trajektorií, tvaru zakázaných oblastí atd. Jeho teorií se zabýval P. Kapica, který též provedl experimenty s laboratorně vyrobeným rovinným magnetronem, který nazval planotron.

images/721.gif

Obr. 7.2.1  Rovinný magnetron

Rovinný magnetron byl použit též Slaterem pro odhad účinnosti. Bez přítomnosti vysokofrekvenčního pole se v rovinném magnetronu pohybují elektrony ve zkřížených homogenních polích po známých trajektoriích - cykloidách. Maximální kinetická energie je při cykloidálním pohybu elektronu je rovna images/07_2/image032.gif( E, B homogenní zkřížená pole). Kritické hodnoty EK, BK odpovídají situaci, kdy výška cykloidy se rovná images/07_2/image038.gif vzdálenosti mezi katodou a anodou, přičemž Ua = E.d. Slater uvažoval při odhadu účinnosti takto:

Všechna energie, kterou nabyl elektron ze stejnosměrného pole se přemění ve vysokofrekvenční energii, až na tu část, která disipuje při dopadu elektronu na anodu. Disipovaná energie odpovídá nějaké kinetické energii elektronu u anody. Za ní považuje Slater maximální kinetickou energii cykloidálního pohybu. Je to tedy určité vystředování, neboť některé elektrony dopadají s menší, jiné s větší energií na anodu, protože ztratily nebo získaly energii z vysokofrekvenčního. Obecně je elektronická účinnost dána

images/07_2/image042.gif

Použitím rovinného modelu a dosazením za images/07_2/image044.gif dostaneme jednoduchý vztah

images/07_2/image046.gif

který již neobsahuje geometrii magnetronu a dá se aplikovat i na válcový magnetron. Při kritických hodnotách klesá účinnost k nule - magnetron přestává generovat. Uvedený vztah nezapočítává ztráty vzniklé odebíráním vysokofrekvenční energie elektrony, které se vracejí na katodu a zahřívají ji. Ze zkušenosti je známo, že tyto ztráty obnášejí několik procent přivedeného stejnosměrného výkonu.

Dosahovaný užitečný výkon magnetronových generátorů obnáší řádově 10 - 100 kW. Magnetrony však často pracují v pulzním režimu. Délka pulzu ~ 1 ms, délka mezery ~ 1 ms.  To zvýší okamžitý výkon v pulzu do řádu až 100 MW.

Na obr. 7.2.2 jsou znázorněny magnetronové dutiny dvou různých typů s odvodem energie pomocí smyčky a štěrbiny (v druhé dutině není zakreslena katoda).

imageS/722.gif

Obr. 7.2.2  Magnetronové dutiny