Vysokofrekvenční rovinná dioda


Vysokofrekvenční rovinnou diodu můžeme realizovat prakticky pomocí toroidálního resonátoru, jehož střední část učiníme průchodnou (pomocí mřížek nebo častěji štěrbin) pro svazek elektronů urychlených stejnosměrně na určitou rychlost ve směru osy resonátoru a budíme resonátor na frekvenci w. Potom vznikne přibližně homogenní elektrické pole, jemuž odpovídá buzení generátorem napětí U sin wt .

 images/531.gif

Obr. 5.3.1  Homogenní elektrické pole buzené generátorem napětí U sin wt. 

 Pohybová rovnice elektronu je

images/05_3/image006.gif         (5.3.1)

Jestliže tuto rovnici jednou integrujeme za podmínek images/05_3/image008.gif a t = t, dostaneme po úpravě

images/05_3/image012.gif

Označíme výraz images/05_3/image014.gif, dále zavedeme stejnosměrné urychlující napětí V0 vztahem

images/05_3/image018.gif

a střední průletový úhel images/05_3/image020.gif,kde T je střední průletová doba (doba potřebná k průletu elektronu diodou, který má uvnitř konstantní rychlost v0). Potom parametr m  lze psát jako

images/05_3/image028.gif

images/05_3/image030.gif se nazývá napěťový parametr, který vyjadřuje poměr amplitudy vysokofrekvenčního napětí ke stejnosměrnému napětí urychlujícím elektrony. Protože většinou images/05_3/image032.gif platí, je m malé číslo.

Pro rychlost dostaneme

images/05_3/image035.gif          (5.3.2)

Provedeme-li ještě jednou integraci dostaneme trajektorii

images/05_3/image037.gif          (5.3.3)

Zajímá nás především, s jakou rychlostí vyletí elektrony z diody, tj. images/05_3/image039.gif pro  t = d

Pro  t = d je t - t =T (průletová doba) a jí odpovídá průletový úhel images/05_3/image046.gif. Dosazením do rovnice trajektorie (5.3.3) máme:

images/05_3/image048.gif

Označme images/05_3/image050.gif a dostaneme vztah pro průletový úhel images/05_3/image051.gif:

images/05_3/image053.gif          (5.3.4)

kde

images/05_3/image055.gif

Obdobně pro rychlost elektronu při výstupu z diody

images/05_3/image057.gif          (5.3.5)

Průletový úhel v (5.3.5) je určen transcendentní rovnicí (5.3.4), což je pro praktické účely nevýhodné. Protože m je malý parametr, je účelné hledat přibližné řešení (5.3.4) ve tvaru

images/05_3/image062.gif

s libovolnou přesností. Funkce j1 , j2 atd. se najdou porovnáním s Taylorovým rozvojem

images/05_3/image066.gif

images/05_3/image068.gif atd., takže

images/05_3/image070.gif

a

images/05_3/image072.gif

Odkud plyne, že

images/05_3/image074.gif  

Místo průletového úhlu dostaneme ve všech výrazech známý střední průletový úhel

images/05_3/image078.gif

Stejným způsobem bychom mohli vyjádřit rychlost na výstupu diody (5.3.5) jako

images/05_3/image080.gif

a spokojíme-li se členem prvního řádu v m  dostaneme (dosazením images/05_3/image084.gif)

images/05_3/image086.gif  

Úpravou a zavedením štěrbinového koeficientu

images/05_3/image089.gif

dosazením images/05_3/image091.gif máme konečně

images/05_3/image093.gif          (5.3.5´)

Fyzikální význam tohoto výsledku je tento: do vysokofrekvenční diody vstoupil homogenní elektronový svazek o rychlosti elektronů v0, z diody vystoupil svazek, jehož rychlost je v čase modulována s frekvencí elektrického pole v diodě.