7.2.3. Reprezentace základních logických funkcí elektronickými obvody

Obdobně jako při návrhu lineárních obvodů je i číslicový obvod složen z řady bloků, z nichž každý generuje specifickou logickou funkci. Takový blok, který vytváří složitější logickou funkci budeme nazývat logická síť a jednodušší logický obvod reprezentující zpravidla logickou funkci dvou proměnných budeme nazývat logickým členem. Hranice mezi těmito dvěma pojmenováními však není jednotná, zejména při návrhu složitějších logických sítí je tendence označovat logickým členem i složitější logický obvod např. více než dvou proměnných; v podstatě se tohoto názvu často užívá pro integrovaný obvod v jednom pouzdře. My se však v těchto skriptech přidržíme zavedeného pojmenování.
Jak plyne z Booleovy algebry, je možné libovolnou logickou funkci vyjádřit kombinaci logického součtu nebo logického součinu a operace negace. Chceme-li tedy sestrojit obvod, který by modeloval nějakou zadanou logickou funkci, musíme mít k dispozici obvody, které generují uvedené základní logické funkce. Elektronické obvody pro generaci uvedených funkcí nazýváme po řadě: hradlo “OR”, hradlo “AND” a invertor. Zde se budeme zabývat pouze nejjednoduššími obvody bez zřetele na event. zatížitelnost, rychlost apod. Takovými obvody je tzv. diodová logika DL- diode logic (přesněji řečeno odporově - diodová logika). Dříve než si rozebereme schémata, je třeba vysvětlit pojmy tzv. pozitivní a negativní logiky. Přiřazení logických stavů “0” a  “1” napěťovým úrovním je totiž zcela libovolné a záleží na tom kterém přístroji, jakého přiřazení používá. Pakliže stav logické “0” odpovídá nižšímu napětí na výstupu logického členu nežli stav logické “1”, hovoříme o tzv. pozitivní logice. Je-li tomu naopak, tj. logické “0” odpovídá vyšší napětí nežli logické “1”, pak se jedná o negativní logiku. Přitom je třeba zdůraznit, že nezáleží na velikosti napětí, obě mohou být kladná nebo obě záporná nebo jedno kladné a druhé záporné; pakliže logická “1” odpovídá kladnějšímu napětí, jedná se o pozitivní logiku, jinak je to logika negativní. Stejným způsobem se označuje logika tzv. dynamická (na rozdíl od právě popsané statické, neboli úrovňové logiky), kdy ovšem příslušné úrovně jsou na vstupech logických členů pouze po velmi krátkou dobu, tedy ve formě napěťových impulsů.
Vzhledem k tomu, že parametry reálného logického členu se různí kus od kusu (užívají se odpory s určitou tolerancí, tranzistory a diody, které mohou mít různé parametry), není možné stanovit přesnou hodnotu napětí odpovídající logické “0” resp. “1” v té které logické síti. Místo toho se logické členy konstruují tak, aby nebyly citlivé na změnu napětí vstupních parametrů pokud tyto leží v určitém intervalu napětí. Viz obr.7.1.

obr. 7.1a a 7.1b

Například pro hradla TTL (transistor-transistor-logic) jsou příslušné intervaly následující:

U_vst(0) = max. 0,8 V

U_vst(1) = min. 2 V

neboli pro logickou “0” je povolený interval vstupních napětí 0 - 0.8V pro logickou “1” 2 - 5 V. Hradlo samo má zaručovaná výstupní napětí:

U_výst(1) = min. 2,4 V

U_výst(0) = max. 0,4 V

tj. hluboce v povolené toleranci napětí vstupních. Napájecí napětí je (5 ± 0,25) V. Uvedené hodnoty jsou typické pro tzv. tranzistorovou logiku a byly implementovány u celé řady výrobců logických obvodů. Zdaleka to však nejsou jediné napěťové úrovně u logických obvodů používané. Hradla s tranzistory řízenými elektrickým polem mají logické úrovně okolo 0 V a 9 V a existuje i tzv. logika s vysokou šumovou imunitou HLL (high-level-logic), kde napěťová úroveň logické “1” je řádu 10 - 50 V. S takovými napěťovými logickými úrovněmi pracují řídicí systémy v provozech, kde je zvýšená úroveň elektromagnetického rušení. Na druhé straně pro speciální přístroje s nízkým napájecím napětím (náramkové hodinky) byly vyvinuty obvody, kde jsou logické úrovně mezi 0 V a 3 V i níže.

Pokud nebude výslovně uveden opak, budeme se v těchto skriptech zabývat pouze pozitivní logikou. Podívejme se nyní na elektronickou reprezentaci hradla typu OR na obr. 7.2. Jak již bylo uvedeno, hradlo tohoto typu je vybaveno (na jeho výstupu je úroveň logické 1), je-li alespoň jeden z jeho vstupů vybaven.

obr. 7.2

Jestliže předpokládáme ideální diody (tj. nekonečný odpor v závěrném směru a nulový v propustném směru), je funkce obvodu následující: Pro vstupní napětí E_x > e nebo E_y > e je odpovídající dioda otevřena a výstupní napětí kombinace je rovno E_x,y (předpokládáme-li, že zdroje napětí E_x,y i  zdroj napětí e mají vnitřní odpor nulový). Je-li např. napětí E_x na vstupu X , pak dioda D_y je uzavřená, pokud napětí na vstupu E_y není větší než E_x. Pak se naopak zavře dioda D_x, vede D_y a výstup kopíruje napětí na vstupu Y.Všimneme-li si výstupního odporu tohoto hradla vidíme, že ve stavu logické 0 je roven odporu R, ve stavu logické 1 je nulový. Pokud používáme reálné diody a reálné zdroje napětí logických úrovní X a Y, musíme počítat s jejich vnitřním odporem r_i, odporem diod v propustném směru a se zbytkovým napětím na diodách U_D (u germaniových diod ~ 0,2V, u křemíkových ~ 0,7V). Zbytkové napětí na diodách má tu výhodu, že není třeba používat zdroj napětí, který nám předtím vytvářel oblast napětí pro úroveň logické 0 (logická 0 byla od 0V do e  V), neboť diody se neotevřou, pokud vstupní napětí nepřekročí U_D. Zahrneme-li odpor diod v propustném směru do vnitřních odporů zdrojů logických úrovní, bude při aplikaci napětí E_x = E napětí na výstupu rovno:

Jsou-li oba vstupy na úrovni E , bude výstupní napětí

Výstupní odpor hradla bude ve stavu logické 1 roven

resp.

tedy pro

je resp.

Vidíme, že i v takovémto jednoduchém případě je nezbytné, aby logický člen zpracovávající informaci z tohoto hradla byl necitlivý na změnu úrovně logické 1 v rozmezí a logické 0 v rozmezí

Elektronický model logického součinu funkce AND, je zobrazen na obr. 7.3 spolu s pravdivostní tabulkou. Funkci hradla lze z obrázku snadno odvodit; připomeňme jen, že u tohoto hradla je výstupní odpor roven R při úrovni logické jedničky (tedy naopak než u diodového hradla OR) a bude roven vnitřnímu odporu diody (resp. jeho polovině) ve stavu logické 0. Je tedy výstup hradla vysokoohmový ve stavu logické 1 a nízkoohmový ve stavu logické 0; naopak než u diodového hradla OR. Podobně jako v případě hradla OR si čtenář může ověřit platnost zákonů agresivnosti a neutrálnosti.

Je nasnadě, že vzhledem k platnosti zákona asociativního pro konjunkci i disjunkci lze výrazy

X = A₁ A₂ A₃ A₄ ..... A_n    a   Y = B₁ + B₂+ B₃+ B₄+ ..... + B_n  

považovat za smysluplné. V prvém případě bude X rovno 1 právě když všechny logické proměnné A_i budou rovny 1 , ve druhém případě bude Y rovno 1 právě když alespoň jedna logická proměnná B_i, bude rovna 1. Je rovněž zřejmé, že u schémat uvedených na obr. 7.2 a 7.3 lze zvětšit počet vstupů hradel prostým zvětšením počtu příslušných vstupních diod.

obr. 7.3

Funkci logické inverze “NOT” je možno vytvořit transistorovým zesilovačem, pracujícím ovšem ne v lineárním, ale ve spínacím režimu. Je zřejmé, že zapojíme-li tranzistor do obvodu podle obr. 7.4 a budeme-li zvětšovat proud do jeho báze, bude jeho kolektorové napětí klesat tak, jak to odpovídá jeho výstupním charakteristikám a zatěžovací přímce. Od určitého proudu báze však zjistíme, že napětí U_KE se prakticky nesnižuje - transistor je ve stavu nasycení. Je to stav, kdy jak emitorový přechod, tak kolektorový jsou pólovány v propustném směru, a napětí mezi kolektorem s emitorem je v podstatě dáno rozdílem napětí na přechodu báze-emitor a na přechodu báze - kolektor. Prakticky u křemíkového tranzistoru je toto tzv. saturační napětí U_sat řádu 0,2 V a u germaniového tranzistoru řádu 0,1 V. Báze je při tom nasycena minoritními nosiči náboje a veškerý přírůstek proudu báze jde na úkor přírůstku proudu emitoru. Při zvyšování kolektorového proudu U_sat roste; tuto závislost lze aproximovat přímkou a její směrnice se nazývá saturační odpor R_sat. Tato přímka neprochází počátkem; její rovnice je , kde závisí na vlastnostech tranzistoru; je obvykle . Přestaneme-li dodávat proud do báze tranzistoru, uzavřou se obě diody (BE, BK) a přebytek minoritních nosičů v bázi je opět odsáván el. polem v oblasti kolektorového přechodu. Je zřejmé, že čím více minoritních nosičů bylo v bázi před vypnutím, tím déle bude trvat, než kolektor odsaje všechny minoritní nosiče v bázi a kolektorový proud klesne na nulu. Proto je vhodné zabezpečit, aby tranzistor

obr 7.4a

obr. 7.4b

v sepnutém stavu pracoval na okraji oblasti nasycení: to lze dosáhnout např. použitím tzv. desaturačních diod (viz další odstavec), zapojených mezi bázi a kolektor. Kondenzátor C_B napomáhá urychlení přechodového procesu odstranění minoritních nosičů z báze, když měníme napětí vstupu z 1 na 0. Funkce obvodu na obr. 7.4 je tedy následující: při aplikaci napětí o logické úrovni 1 na vstup X invertoru zvětšíme proud báze natolik, že tranzistor uvedeme do saturace. Na výstupu je tedy napětí U_sat, které je obvykle 1/4 až 1/3 povoleného rozsahu napětí pro logickou 0. Přivedeme-li na vstup zařízení napětí o logické úrovni 0, je tranzistor vypnut a na jeho kolektoru (tedy na výstupu invertoru) je plné napájecí napětí volené tak, aby odpovídalo úrovni logické 1. Obvod tedy plní logickou funkci negace.

Integrované logické systémy