Vedoucí: RNDr. Tomáš Gronych, CSc.
Stav práce: volná
Anotace:
Ideálním prvkem, kterým lze teoreticky realizovat vakuovou vodivost známé hodnoty, je otvor v nekonečně tenké stěně vakuového systému. Prakticky – např. pro potřeby konstrukce etalonů vakua – lze vakuovou vodivost o známé hodnotě realizovat např. jako sférický kanál ve stěně konečných rozměrů, viz obrázek. Vodivost clony je nezávislá na tlaku v oblasti molekulárního proudění plynu, v oblasti přechodového proudění se s tlakem zvyšuje, viz graf na obrázku. Hranice mezi těmito oblastmi je dána poměrem střední volné dráhy částic plynu a průměru clony, se zmenšujícím se průměrem se posouvá k vyšším tlakům. Zajímavým vakuovým prvkem by mohla být clona konstruovaná jako paralelní spřažení mnoha malých otvorů. Výhodou ve srovnání s jedinou větší clonou stejné vodivosti je posun hranice přechodového proudění k vyšším tlakům. Teoreticky ani experimentálně nebyl doposud řešen vliv vzdálenosti otvorů daného rozměru na hranici, kde se mění charakter proudění. Při dostatečném „rozestupu“ se zřejmě chovají jako jednotlivé clonky , při těsném uspořádání se mohou ovlivňovat, tzn. chovat jako jediná clona většího průměru.
Cílem práce je experimentálně změřit posun hranice přechodové oblasti proudění na modelových víceotvorových clonách s proměnnou vzdáleností jednotlivých otvorů.
Zásady pro vypracování:
1) Studium literatury týkající se proudění plynu ve vakuu.
2) Návrh a sestavení vakuového experimentálního systému.
3) Změření závislosti vodivosti modelových clonek na tlaku.
4) Interpretace změřených výsledků.
Literatura:
[1] J. M. Lafferty: Foundations of Vacuum Science and Technology, J. Wiley & Sons, New York, 1998, ISBN 0-471-17593-5.
[2] J. F. O’Hanlon: A User’s Guide to Vacuum Technology, J. Wiley & Sons, Hoboken, New Jersey, 2003, ISBN 0-471-27052-0.
[3] Další literatura po dohodě s vedoucím práce.